V rámci dvou eTwinning projektů jsem zahrnula do seznamovací části projektu jednoduchý „ice-breaker“. První projekt byl s italskou školou – fracouzští a italští žáci měli za úkol napsat tři slova, která podle nich vystihují druhou zemi. Na základě odpovědi jsem vytvořila „word cloud“ a výsledek je zde – čím větší písmo, tím víc žáků slovo napsalo.
Archiv kategorie „Nezařazené“
Setkání s francouzskou učitelkou, která mě nadchla pro dějepis
„Jsem zvědavá, jestli se má bývalá učitelka dějepisu po patnácti letech změnila.“ S touto myšlenkou jsem nasedala v úterý ráno do vlaku TGV směr Grenoble. Zde jsem nasedla na autobus, který mě dovezl do malého městečka v Alpách za Hélène, mou bývalou učitelka dějepisu na francouzském gymnáziu v Brně (které jsem popsala v tomto článku). Má cesta do Alp byla tedy trochu návratem ke kořenům. Byly jsme s Hélène domluvené, že se půjdu podívat na jednu z jejích hodin. S odstupem své šestileté učitelské praxe jsem se chtěla přiučit něčemu novému a hlavně pochopit, co mě na její výuce před téměř dvaceti lety tolik nadchlo, že jsem se rozhodla jít studovat historii do Francie.
Oživení hodiny pomocí úryvku z filmu
Dnes jsem poprvé vyzkoušela originální způsob, jak oživit hodinu, který nám poradili minulý týden na školení. Je to užitečné především v hodinách CLIL (Content and Language Integrated Learning, jinak řečeno dějepis v cizím jazyce, u nás v angličtině), nebo v hodinách cizího jazyka. Bavili jsme se o Gandhim, pracovní list najdete ZDE.
Po rozboru dokumentu 3 (strana 2) jsem studentům řekla, že jim pustím krátký úryvek (ZDE) z filmu Gandhi (R. Attenborough, 1982) a zeptala jsem se, co tam asi uvidí. S mou pomocí jsme dali společně dohromady slova: Gandhi, villages, salt, cows, people shouting, Indian people, spinning wheels… Poté studenti pracovali ve dvojicích. Měli za úkol vstát, student A byl čelem k tabuli (aby viděl úryvek) a student B se obrátil zády (aby úryvek neviděl). Pustila jsem úryvek (lépe bez zvuku, jinak je ve třídě už moc hluku) a všichni studenti A měli za úkol popisovat během promítání, co vidí. Tím si procvičili novou (i starou) slovní zásobu a zažili si ve třídě něco trochu jiného. Úryvek trvá 4 minuty, v polovině jsem ho zastavila a studenti se vyměnili. Procházela jsem mezi nimi – někteří opravdu popisovali co vidí a používali slova z tabule. Jiní jen stáli a vyděšeně zírali…
Hledáme školu poblíž Prahy pro dlouhodobou spolupráci
Používá se na českých školách výuka odborných předmětů (například dějepisu) v cizím jazyce (CLIL – Content and Language Integrated Learning)? Konkrétně mě zajímá angličtina. Na naší škole v Rueil-Malmaison (předměstí Paříže) bychom rádi navázali dlouhodobou spolupráci s českou školou, ideálně poblíž Prahy, aby se tam dalo snadno dojet. Rádi bychom společně pracovali na projektech – eTwinning, výměnné pobyty, později možná i Erasmus… Komunikačním jazykem by byla angličtina, projektů by se u nás účastnili studenti předposledního ročníku, takže věková kategorie 16-17 let, ideálně v předmětu dějepis či zeměpis. Úroveň angličtiny našich maturantů je B2-C1, bylo by dobré, aby úroveň českých studentů byla podobná. Pokud se někteří z nich učí zároveň i francouzštinu, tím lépe! Bližší popis naší výuky dějepisu v angličtině je ZDE. Budu vděčná za jakékoli tipy či kontakty!
Umění klást otázky při zkoušce
Mám za sebou čtyři dny celodenního zkoušení u francouzských maturit, kde jsem si uvědomila, že klást otázky při zkoušce je opravdové umění! Zároveň to mnoho vypovídá i o schopnostech samotného učitele – správně vedené dotazy by měly žáku pomoci najít odpověď a ne ho „potopit“. Vzhledem k tomu, že každý žák je jiný, má jiné znalosti a schopnosti, je potřeba dotazy doslova ušít na míru.
Řepka olejka – případová studie ke kapitole Zemědělství ČR
Přemýšlím nad přípravou hodiny „Zemědělství ČR“ – jedná se o výuku ve francouzštině pro studenty češtiny na pařížské univerzitě (na podobné téma více ZDE). V prvním ročníku mají kromě hodin jazyka také výuku historie a geografie země, jejíž nelehký jazyk studují. Kladu si tedy za cíl přiblížit jim tuto zemi pomocí geografie, nejít příliš do detailů, abych je neztratila a co nejvíc vše propojit se současným děním v zemi. Uvedu konkrétní příklad – řepka olejka, případová studie jako ve Francii (na podobné téma více ZDE).
Od Blitzu k teroristickým útokům v Paříži
Tentokrát se podělím o zkušenost s promítáním propagandistického filmu. Jedná se o film „London Can Take It“ (viz ZDE), který natočil v říjnu 1940 americký novinář Quentin Reynolds. Ukazuje život a atmosféru v Londýně během Blitzu na jeho počátku s účelem přimět USA k tomu, aby vyhlásily válku Německu. Na základě těchto informací jsem žákům položila pár otázek:
1 – Co si myslíte, že ve filmu uvidíte?
Odpovědi: trosky domů, německé bombardéry, zraněné lidi, spící Londýňany, lidi schovávající se v metru, katedrálu sv. Pavla, křičící lidi atd. Jiný student oponoval: „Je to film, který má ukázat obyvatele Londýna jako hrdiny, takže si myslím, že spíš ukáže, jak jsou odvážní.“ Vedle „křičící lidé“ jsem tedy napsala „odvážní lidé“ a přidala otazník – uvidíme, kdo měl pravdu.
2 – Co si myslíte, že ve filmu uslyšíte?
Odpovědi: Churchilla (mohl by tam být, ale není), sirény, zvuky motorů, vybuchující bomby, protiletecká obrana.
Are the French living their „finest hour“? Churchill vs. Hollande
Všichni ve Francii mají pocit „déjà vu“ – opakuje se 7. leden 2015. Jako matka slyším názory ostatních tipu „v jakém světě to žijeme?“ „jakou budoucnost budou mít naše děti?“ Musím přiznat, že tyto názory mě trochu vyvádějí z míry. Role rodičů je naopak děti uklidnit, vysvětlit jim, co se děje, ujistit je, že jsou v bezpečí, nepodlehnout panice. Nejsme zde jen za sebe – máme nelehký úkol připravit děti na život v dnešním světě.
Jako učitelka mám ale ještě docela jinou zodpovědnost. Učitelé totiž prožívají hodiny po pařížských atentátech trochu jinak než ostatní. Se zodpovědností, kterou nám asi ostatní nezávidí: jak mluvit o atentátech se žáky ve třídě, jak pomoci desítkách mladých lidí vyjádřit své emoce. Situace je ale jiná než v lednu – tehdy šlo o svobodu slova, dnes jde o svobodu dál žít tak, jak jsme zvyklí. V lednu jsem studenty nechala mluvit o karikaturách a malovat (viz zde). Dnes nevím, jak v pondělí začít… probírám se diskusními fóry učitelů a hledám inspiraci. Možností je několik.
Role Británie ve 2. světové válce pro „pokročilé“ žáky
Jak učit o 2. světové válce žáky, kteří již o tomto tématu mnoho vědí? V mém případě se jedná o specifické publikum – jsou to žáci maturitního ročníku, kde letos učím dějepis a zeměpis v angličtině. Žáci mají paralelně výuku dějepisu ve francouzštině, já se zaměřuji pouze na vybrané kapitoly z jejich osnov a soustředím se především na britské a americké dějiny. O 2. světové válce tedy žáci již několikrát slyšeli, naposledy před pár týdny v klasické hodině dějepisu ve francouzštině. Mimo to se jedná o žáky s dobrou úrovní angličtiny, takže je pravděpodobné, že slyšeli o tématu Británie za války i v hodinách jazyka. K tomu je potřeba přidat vlastní četbu či filmy, které viděli. Zároveň jsou to žáci z různých tříd, takže někteří toho jistě ví víc, jiní méně… Zároveň mi ale přijde důležité připomenout v úvodu alespoň hlavní válečné etapy, i když jsou to události, které si pamatují.
Studená válka a kam jezdili Češi na dovolenou
Pomocí mapy žákům vysvětluji rozdělení světa na dva mocenské bloky a vznik železné opony.
Když se tak dívám na mapu, napadne mě následující otázka: „Ke kterému moři mohli jezdit Češi na dovolenou za komunismu?“ Ptám se francouzských žáků, kteří strávili v březnu týden na výměně v Brně a loni v listopadu ubytovali na týden české studenty, takže už o ČR něco vědí. První odpověď: „Polsko!“ Další odhadují Rumunsko a Bulharsko. Pochopili, že se dalo jezdit jen do zemí, které jsou na mapě červené. Jeden žák se ptá, „proč je Jugoslávie světle červená“. Stručně vysvětlím Titovo obvinění z „antisovětismu“ a dotaz vrátím: „Myslíte si, že bylo jednoduché jezdit za komunismu na dovolenou do Jugoslávie?“ Jinak řečeno jak učit dějepis na základě rozboru prázdninových destinací!