Metodický portál 

V rámci dvou eTwinning projektů jsem zahrnula do seznamovací části projektu jednoduchý „ice-breaker“. První projekt byl s italskou školou – fracouzští a italští žáci měli za úkol napsat tři slova, která podle nich vystihují druhou zemi. Na základě odpovědi jsem vytvořila „word cloud“ a výsledek je zde – čím větší písmo, tím víc žáků slovo napsalo.

Celý příspěvek »

„Jsem zvědavá, jestli se má bývalá učitelka dějepisu po patnácti letech změnila.“ S touto myšlenkou jsem nasedala v úterý ráno do vlaku TGV směr Grenoble. Zde jsem nasedla na autobus, který mě dovezl do malého městečka v Alpách za Hélène, mou bývalou učitelka dějepisu na francouzském gymnáziu v Brně (které jsem popsala v tomto článku). Má cesta do Alp byla tedy trochu návratem ke kořenům. Byly jsme s Hélène domluvené, že se půjdu podívat na jednu z jejích hodin. S odstupem své šestileté učitelské praxe jsem se chtěla přiučit něčemu novému a hlavně pochopit, co mě na její výuce před téměř dvaceti lety tolik nadchlo, že jsem se rozhodla jít studovat historii do Francie.

Celý příspěvek »

Dnes jsem poprvé vyzkoušela originální způsob, jak oživit hodinu, který nám poradili minulý týden na školení. Je to užitečné především v hodinách CLIL (Content and Language Integrated Learning, jinak řečeno dějepis v cizím jazyce, u nás v angličtině), nebo v hodinách cizího jazyka. Bavili jsme se o Gandhim, pracovní list najdete ZDE.

Po rozboru dokumentu 3 (strana 2) jsem studentům řekla, že jim pustím krátký úryvek (ZDE) z filmu Gandhi (R. Attenborough, 1982) a zeptala jsem se, co tam asi uvidí. S mou pomocí jsme dali společně dohromady slova: Gandhi, villages, salt, cows, people shouting, Indian people, spinning wheels… Poté studenti pracovali ve dvojicích. Měli za úkol vstát, student A byl čelem k tabuli (aby viděl úryvek) a student B se obrátil zády (aby úryvek neviděl). Pustila jsem úryvek (lépe bez zvuku, jinak je ve třídě už moc hluku) a všichni studenti A měli za úkol popisovat během promítání, co vidí. Tím si procvičili novou (i starou) slovní zásobu a zažili si ve třídě něco trochu jiného. Úryvek trvá 4 minuty, v polovině jsem ho zastavila a studenti se vyměnili. Procházela jsem mezi nimi – někteří opravdu popisovali co vidí a používali slova z tabule. Jiní jen stáli a vyděšeně zírali…

Celý příspěvek »

Používá se na českých školách výuka odborných předmětů (například dějepisu) v cizím jazyce (CLIL – Content and Language Integrated Learning)? Konkrétně mě zajímá angličtina. Na naší škole v Rueil-Malmaison (předměstí Paříže) bychom rádi navázali dlouhodobou spolupráci s českou školou, ideálně poblíž Prahy, aby se tam dalo snadno dojet. Rádi bychom společně pracovali na projektech – eTwinning, výměnné pobyty, později možná i Erasmus… Komunikačním jazykem by byla angličtina, projektů by se u nás účastnili studenti předposledního ročníku, takže věková kategorie 16-17 let, ideálně v předmětu dějepis či zeměpis. Úroveň angličtiny našich maturantů je B2-C1, bylo by dobré, aby úroveň českých studentů byla podobná. Pokud se někteří z nich učí zároveň i francouzštinu, tím lépe! Bližší popis naší výuky dějepisu v angličtině je ZDE. Budu vděčná za jakékoli tipy či kontakty!

Mám za sebou čtyři dny celodenního zkoušení u francouzských maturit, kde jsem si uvědomila, že klást otázky při zkoušce je opravdové umění! Zároveň to mnoho vypovídá i o schopnostech samotného učitele – správně vedené dotazy by měly žáku pomoci najít odpověď a ne ho „potopit“. Vzhledem k tomu, že každý žák je jiný, má jiné znalosti a schopnosti, je potřeba dotazy doslova ušít na míru.

Celý příspěvek »

Přemýšlím nad přípravou hodiny „Zemědělství ČR“ – jedná se o výuku ve francouzštině pro studenty češtiny na pařížské univerzitě (na podobné téma více ZDE). V prvním ročníku mají kromě hodin jazyka také výuku historie a geografie země, jejíž nelehký jazyk studují. Kladu si tedy za cíl přiblížit jim tuto zemi pomocí geografie, nejít příliš do detailů, abych je neztratila a co nejvíc vše propojit se současným děním v zemi. Uvedu konkrétní příklad – řepka olejka, případová studie jako ve Francii (na podobné téma více ZDE).

Celý příspěvek »

Tentokrát se podělím o zkušenost s promítáním propagandistického filmu. Jedná se o film „London Can Take It“ (viz ZDE), který natočil v říjnu 1940 americký novinář Quentin Reynolds. Ukazuje život a atmosféru v Londýně během Blitzu na jeho počátku s účelem přimět USA k tomu, aby vyhlásily válku Německu. Na základě těchto informací jsem žákům položila pár otázek:

1 – Co si myslíte, že ve filmu uvidíte?

Odpovědi: trosky domů, německé bombardéry, zraněné lidi, spící Londýňany, lidi schovávající se v metru, katedrálu sv. Pavla, křičící lidi atd. Jiný student oponoval: „Je to film, který má ukázat obyvatele Londýna jako hrdiny, takže si myslím, že spíš ukáže, jak jsou odvážní.“ Vedle „křičící lidé“ jsem tedy napsala „odvážní lidé“ a přidala otazník – uvidíme, kdo měl pravdu.

2 – Co si myslíte, že ve filmu uslyšíte?

Odpovědi: Churchilla (mohl by tam být, ale není), sirény, zvuky motorů, vybuchující bomby, protiletecká obrana.

Celý příspěvek »

Všichni ve Francii mají pocit „déjà vu“ – opakuje se 7. leden 2015. Jako matka slyším názory ostatních tipu „v jakém světě to žijeme?“ „jakou budoucnost budou mít naše děti?“ Musím přiznat, že tyto názory mě trochu vyvádějí z míry. Role rodičů je naopak děti uklidnit, vysvětlit jim, co se děje, ujistit je, že jsou v bezpečí, nepodlehnout panice. Nejsme zde jen za sebe – máme nelehký úkol připravit děti na život v dnešním světě.

Jako učitelka mám ale ještě docela jinou zodpovědnost. Učitelé totiž prožívají hodiny po pařížských atentátech trochu jinak než ostatní. Se zodpovědností, kterou nám asi ostatní nezávidí: jak mluvit o atentátech se žáky ve třídě, jak pomoci desítkách mladých lidí vyjádřit své emoce. Situace je ale jiná než v lednu – tehdy šlo o svobodu slova, dnes jde o svobodu dál žít tak, jak jsme zvyklí. V lednu jsem studenty nechala mluvit o karikaturách a malovat (viz zde). Dnes nevím, jak v pondělí začít… probírám se diskusními fóry učitelů a hledám inspiraci. Možností  je několik.

Celý příspěvek »

Jak učit o 2. světové válce žáky, kteří již o tomto tématu mnoho vědí? V mém případě se jedná o specifické publikum – jsou to žáci maturitního ročníku, kde letos učím dějepis a zeměpis v angličtině. Žáci mají paralelně výuku dějepisu ve francouzštině, já se zaměřuji pouze na vybrané kapitoly z jejich osnov a soustředím se především na britské a americké dějiny. O 2. světové válce tedy žáci již několikrát slyšeli, naposledy před pár týdny v klasické hodině dějepisu ve francouzštině. Mimo to se jedná o žáky s dobrou úrovní angličtiny, takže je pravděpodobné, že slyšeli o tématu Británie za války i v hodinách jazyka. K tomu je potřeba přidat vlastní četbu či filmy, které viděli. Zároveň jsou to žáci z různých tříd, takže někteří toho jistě ví víc, jiní méně… Zároveň mi ale přijde důležité připomenout v úvodu alespoň hlavní válečné etapy, i když jsou to události, které si pamatují.

Celý příspěvek »

Pomocí mapy žákům vysvětluji rozdělení světa na dva mocenské bloky a vznik železné opony.

Když se tak dívám na mapu, napadne mě následující otázka: „Ke kterému moři mohli jezdit Češi na dovolenou za komunismu?“ Ptám se francouzských žáků, kteří strávili v březnu týden na výměně v Brně a loni v listopadu ubytovali na týden české studenty, takže už o ČR něco vědí. První odpověď: „Polsko!“ Další odhadují Rumunsko a Bulharsko. Pochopili, že se dalo jezdit jen do zemí, které jsou na mapě červené. Jeden žák se ptá, „proč je Jugoslávie světle červená“. Stručně vysvětlím Titovo obvinění z „antisovětismu“ a dotaz vrátím: „Myslíte si, že bylo jednoduché jezdit za komunismu na dovolenou do Jugoslávie?“ Jinak řečeno jak učit dějepis na základě rozboru prázdninových destinací!