Zeměpis: jak učit přitažlivěji o cizincích v ČR

V českých učebnicích zeměpisu se autoři často předhánějí v uvádění statistických údajů (podobně je to s daty v učebnicích dějepisu) místo aby se pokusili vysvětlit, co uvedená čísla ukazují. Žák má pasivní roli: přečte si text, naučí se čísla a pro zpestření se zběžně podívá na mapku. Ve Francii jen samotná formulace učebnicového textu stačí, aby se z pasivního diváka stal zapálený aktér a naučil se číst a porovnávat mapy, tabulky, fotografie… Pro srovnání cituji českou učebnici zeměpisu a uvádím, jak jsem téma cizinců v ČR zpracovala já.

Tak třeba SPN píše o cizincích: „Z hlediska národnostního složení je dnes ČR prakticky homogenním státem – ve sčítání z r. 2001 se k české, moravské nebo slezské národnosti přihlásilo téměř 95% obyvatel. Nejpočetnější menšinu tvoří Slováci (asi 1,9%), při hranicích žijí menšiny Poláků (Ostravsko) a Němců (západní a severní Čechy). Důležitou skupinou jsou Rómové. K této národnosti se v roce 2001 přihlásilo jen asi 11 tisíc osob, skutečný počet bude asi několikanásobně vyšší (možná 150 až 200 tis). Rómové žijí především v pohraničních oblastech a ve velkých městech. Současné národnostní složení je rozdílné od situace před druhou světovou válkou, kdy zde žila početná německá menšina (přibližně 30% obyv.) a nedílnou součást obyvatelstva řady českých měst tvořily židovské komunity.“

Ve francouzské učebnici by byl citovaný text doplněn několika dokumenty. Chybí mi zde tabulka národnostního složení ČR ze zmíněného sčítání z roku 2001 doplněnou mapkou – výraz „homogenní stát“ by si tak žáci našli sami, sami by také byli schopni určit a lokalizovat nejpočetnější menšiny. Nejvíc mi ale vadí, že text je velmi statický, člověk má pocit, že se v této oblasti u nás nic neděje. Učebnice prostě jen konstatuje, že je u nás cizinců málo a tím to končí, vůbec neotevírá problematiky, které nás v souvislosti s cizinci hned napadnou a které jsou (i vzhledem k událostem na Ukrajině) více než aktuální.

Toto téma se dá učit jinak a přitažlivěji, vyzkoušela jsem si to s žáky České školy bez hranic v Paříži. Začala jsem otázkou, která má šanci zaujmout více než pouhý nadpis „národnostní složení“: Cizinci v ČR: problém nebo východisko pro stárnoucí obyvatelstvo? Výuka navazuje na předchozí hodinu, ve které jsme se studovali věkovou pyramidu a dospěli k závěru, že obyvatelé ČR stárnou.

Následuje dokument, ze kterého žáci určí nejpočetnější národnosti:

Češi své spoluobčany často špatně znají. Jejich názor je zkreslený, protože je ovlivněn zprávami, které se objevují v médiích. Na základě následujícího dokumentu žáci určí, jaký typ zpráv převažuje. Z dokumentu je zřejmé, proč jsou cizinci veřejnosti často prezentováni jako „problém“:

Počet cizinců se zároveň liší podle krajů. Na základě následujícího grafu si žáci SAMI ZPRACUJÍ mapu (a ne jim ji učebnice strčí až pod nos), kde rozdělí kraje do tří skupin. Určí tak kraje, kde je vysoký / středně velký / nízký počet cizinců. Ukázka pracovního listu:

 

Aby nebylo „přetabulkováno“, tak jsem výše uvedené informace doplnila textem. I v zeměpisu je text právoplatným dokumentem, se kterým se dá pracovat. Zároveň doplní informace z předešlého dokumentu ohledně rozmístění cizinců na našem území.

Na závěr si žáci sami zformulují shrnutí, tedy odpověď na úvodní otázku: Cizinci v ČR: problém nebo východisko pro stárnoucí obyvatelstvo? Odpověď si našli sami v dokumentech místo aby si ji přečetli v učebnici.