Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

„Statický“ nebo „dynamický“ zeměpis?

Od září 2014 učím český zeměpis na jedné pařížské škole. Po několika měsících výuky musím konstatovat, že je velký problém najít použitelné materiály. Mám několik českých učebnic, ale jako by se v nich zastavil čas. V jejich podání je zeměpis statický, proto mě vždy čeká náročný úkol – udělat z něho zeměpis dynamický!

Mými posluchači jsou studenti češtiny, jedná se o velmi různorodé publikum. Jsou mezi nimi dvacetiletí nadšenci, ale také důchodci – bývalá vysokoškolská profesorka lingvistiky či právník. Takže žádní budoucí zeměpisci, ale čechofilové, kteří se z osobních či pracovních důvodů rozhodli naučit náš nelehký jazyk. Účelem výuky tedy není vysypat z rukávu co nejvíc čísel a slepých map, ale pomoci jim pochopit naši zemi a její fungování. A hlavně jim ukázat, jaký je současný vývoj a nadnést otázku, kam asi bude směřovat v budoucnosti.

Autoři českých učebnic zeměpisu neúnavně opakují pořád to stejné: struktura osevních ploch, struktura půdního fondu, produkční schopnost zemědělské půdy. Velmi podobné mapy a grafy asi autoři použili již před dvaceti lety.

V některých učebnicích se konečně začínají objevovat dokumenty, které ukazují vývoj: například vývoj rozlohy vinic, osevních ploch či stavu hospodářských zvířat. Ale tyto dokumenty slouží pouze jako ilustrace k dost nezáživnému textu. Typický příklad „statického“ zeměpisu: „V Česku představuje zemědělský půdní fond 54% rozlohy našeho státu. (…) Nejvíce chmelnic je na Žatecku a Rakovnicku (…). Český chmel je kvalitní, část produkce je určena k vývozu.“ Já ale ze zeměpisu nechci mít vědu o tom, kde co leží! Potřebuji studentům vysvětlit, jak se zemědělství proměnilo za posledních dvacet let a co ho čeká v příštích letech.

Po celodenním hledání na Internetu jsem konečně přišla na to, co budu své francouzské studenty učit: ne prázdné fráze (viz výše), ale věci, které „hýbou světem“: pokles orné půdy v Česku a s ní spojené problémy, zemědělská půda jako investiční hit, atd. Je potřeba studentům předložit různé dokumenty a vyzvat je, ať s nimi pracují. Uf, je to velká práce ten náš statický zeměpis trochu rozhýbat!


    hodnotil 1 uživatel

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Dynamický zeměpis? Jako laik bych si pod tím představil nejspíš cestování. Ale ne takové to túristické do Prahy na pivo, na Karlově mostě si koupit ruskou čepici na památku a pak zase domů (max. + Kutná Hora + Karlštejn + Český Krumlov). Daleko poučnější je courat krajinou, pozorovat, mluvit s lidmi. Chodit po hospodách a po hřbitovech (taky po opuštěných židovských hřbitovech). Zažít, když Vám někdo sám od sebe nabídne kafe k snídani (Chobot) a jinde Vás zase vyženou, když prosíte o vodu do láhve (Záboří). Na Šumavě uvidíte stovky hektarů luk, které stačí dvakrát ročně posekat (nesušit, nesklízet, jen přejet sekačkou) -- a dostanete evropské dotace, které uživí celou rodinu.

    Něco jiného je, když Vás přivezou do Kutné Hory ke svaté Barboře autokarem a pak zase odvezou, a něco jiného, když přijdete po půldenním pochodu prochladlá a promočená ke kdysi slavnému poutnímu kostelu (se zázračným obrazem Panenky skákavé) ve zpustlé vesnici Skoky -- a dobrovolný strážce kostela Vám nabídne hrnek horkého čaje a provede Vás kostelem. Dobrovolník tam hlídá kostel, protože když je kostel prázdný, místní myslivci se baví prostřelováním oken -- musí se trefit do dvou oken proti sobě tak, aby střela proletěla skrz. Dobrovolník možná bude rád, když s ním v kostele strávíte noc, a možná ne, když mu narušíte magické působení ducha onoho svatého místa, protože nejlíp působí v noci a o samotě.

    V letním vedru brzy na vlastní kůži zjistíte, kolik venkovských hospod zaniklo (a když budete mít štěstí, natočí Vám hodní domorodci pivo v soukromém klubu). Pumpa nebo kohoutek na návsi už také nebývají a ani na nádraží se nenapijete. Studánky na Hřebenech jsou buď vyschlé nebo zprivatizované, voda je svedená do obecních vodovodů. Připomíná mi to Kafkovu Ameriku. V nouzi piju z potoků a pak s hrůzou zjistím, že potok nepramení hned tady někde v lese, ale přitéká ze vzdáleného kachního rybníka... Atd.

    Když si projdete horní Střelu a dolní Střelu a porovnáte okolí Žlutic s okolím Liblína, pochopíte, že byla "jazyková hranice" a "odsun". Na otázku, co byla "jazyková hranice" a co znamenal "odsun", pak můžete (ale nemusíte) hledat odpověď (hledat, nikoli najít).

    Chcete-li poznat, jak nejlépe odpočívají Češi, jeďte na vodu. Doporučuji Berounku od rybárny nad Rakolusky (skvělá hospoda s penzionem, louka na stanování zdarma) přes Skryje do Roztok. Nebo Otavu z Rejštejna přes Sušici do Horažďovic. Nejlepší bývá začátek září, když už není takový nával a pořád ještě bývá teplé počasí. Posedět večer v hospodě, popít pivo a zpívat vodácké písně (zpívá celá hospoda) -- to je pěkný zážitek. A když se ve Skryjích obtěžujete až na kopec do "domorodé" hospody, naleznete (jak kdysi autenticky poznamenal jeden z návštěvníků) při pohledu na západ slunce z okénka místního hajzlíku "Answer to the Ultimate Question of Life, the Universe, and Everything".

    No jo, ale aby z těchhle potulek člověk měl víc než jen prchavé dojmy, chce to jednak přípravu, jednak dokumentaci (fotit, psát si poznámky) a po návratu pak dohledávat, co jsem to viděl a proč je to zrovna tak. A to by se možná dalo dělat právě na těch Vašich hodinách.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.