Znáte anekdoty o komunismu použitelné v dějepisu?

Letos budu mít neobvyklou, ale zajímavou úlohu: učit ve Francii o životě za železnou oponou z pozice člověka, který za ní strávil část dětství. S vědomím, že pokud by železná opona nebyla roku 1989 odstraněna, tak ani já jsem se do Francie nikdy nedostala. Chci se tedy zeptat, jestli nemáte v zásobě nějaké anekdoty o komunismu, které by tehdejší život dnešní mládeži na Západě přiblížily.

Já si pamatuji jen to, jak v Československu prý nebylo dost toaletního papíru a musel se dovážet z Polska. Nebo anekdotu o trabantu (tu vyprávěli průvodci v Berlíně): pokud s ním řidič naboural, ale jen málo, tak se vše dalo vyspravit izolepou. Pokud řidič naboural hodně, tak to bohužel nepřežil. Pak můžu dát k dobru pár vzpomínek na pionýrský oddíl, ale na víc si nevzpomínám. Třída, kde budu vyučovat, sice letos z dějepisu maturuje, ale patří mezi slabší a dějepis jim je „ukradený“, bude tedy třeba lámat si hlavu nad tím, jak je zaujmout. A věřím tomu, že na konci roku si budou z celé výuky pamatovat právě anekdoty…

Abych svůj požadavek upřesnila: budu vyučovat mezinárodní vztahy od roku 1945 po současnost v rozsahu 10 hodin. Budu mít čas zmínit se o počátcích studené války a blokádě Berlína a o ideologickém rozdělení světa. Potom hned přeskočím na konec studené války a rok 1989 (období 1947-1988 není v osnovách), takže bude příležitost zmínit se o důvodech rozpadu sovětského bloku. Tam bude tedy prostor pro nějakou anekdotu, například o ekonomických problémech.

Předem děkuji za rady!

Mimochodem letos jsem se ocitla opět na gymnáziu, jedná se o „fixní místo“, kde mohu zůstat tak dlouho, jak chci. Ráda bych zorganizovala výměnu s nějakou českou školou – kdo byste měli zájem, tak se ozvěte!