Letos budu mít neobvyklou, ale zajímavou úlohu: učit ve Francii o životě za železnou oponou z pozice člověka, který za ní strávil část dětství. S vědomím, že pokud by železná opona nebyla roku 1989 odstraněna, tak ani já jsem se do Francie nikdy nedostala. Chci se tedy zeptat, jestli nemáte v zásobě nějaké anekdoty o komunismu, které by tehdejší život dnešní mládeži na Západě přiblížily.
Já si pamatuji jen to, jak v Československu prý nebylo dost toaletního papíru a musel se dovážet z Polska. Nebo anekdotu o trabantu (tu vyprávěli průvodci v Berlíně): pokud s ním řidič naboural, ale jen málo, tak se vše dalo vyspravit izolepou. Pokud řidič naboural hodně, tak to bohužel nepřežil. Pak můžu dát k dobru pár vzpomínek na pionýrský oddíl, ale na víc si nevzpomínám. Třída, kde budu vyučovat, sice letos z dějepisu maturuje, ale patří mezi slabší a dějepis jim je „ukradený“, bude tedy třeba lámat si hlavu nad tím, jak je zaujmout. A věřím tomu, že na konci roku si budou z celé výuky pamatovat právě anekdoty…
Abych svůj požadavek upřesnila: budu vyučovat mezinárodní vztahy od roku 1945 po současnost v rozsahu 10 hodin. Budu mít čas zmínit se o počátcích studené války a blokádě Berlína a o ideologickém rozdělení světa. Potom hned přeskočím na konec studené války a rok 1989 (období 1947-1988 není v osnovách), takže bude příležitost zmínit se o důvodech rozpadu sovětského bloku. Tam bude tedy prostor pro nějakou anekdotu, například o ekonomických problémech.
Předem děkuji za rady!
Mimochodem letos jsem se ocitla opět na gymnáziu, jedná se o „fixní místo“, kde mohu zůstat tak dlouho, jak chci. Ráda bych zorganizovala výměnu s nějakou českou školou – kdo byste měli zájem, tak se ozvěte!
Jitka Rambousková
08/09/2012 at 09:18Otázka na Rádio Jerevan: V Moskvě je prý maso. Bude i v Praze?Odpověď: Ano, výstava je putovní.
Rádio Jerevan nezklame. Může vás provázet celý rok 🙂
Pavlína Hublová
08/09/2012 at 10:48Pííp, pííííp.
Je sedm hodin ráno. Tady rádio Jerevan. Náš milovaný soudruh Brežněv právě vstal a celý národ vstává s ním.
Je sedm hodin pět minut. Náš milovaný soudruh a vládce se právě obléká a celý národ se obléká s ním.
Je sedm hodin patnáct minut. Náš milovaný nejvyšší soudruh si právě došel na záchod a celý národ s ním.
Je půl osmé ráno. Náš milovaný soudruh právě zasedl ke snídani a celý národ mu přeje dobrou chuť.
Radek Sárközi
08/09/2012 at 10:59A pochopí ty anekdoty? Co zapátrat v dokumentech, filmech, fotkách, beletrii?
Radek Sárközi
08/09/2012 at 11:12Máte rádi Sovětský svaz?
Odpověď ano – 2 body
Odpověď ne – 2 roky
Radek Sárközi
08/09/2012 at 11:29Nějaké obrazové zdroje jsou například zde:
http://www.nezapomente.cz/zobraz/soc_ikonografie
http://www.totalita.cz/historie/hist_foto.php
http://www.moderni-dejiny.cz/rubrika/111-ceskoslovensko-v-letech-1948-1968/
Jaroslav Matějko
08/09/2012 at 19:21Osobně mám pocit, že učitel, který se na české škole chce pokusit svým žákům přiblížit život v jejich zemi před rokem 89, je na tom stejně jak ve Francii. Nebo hůř?
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
09/09/2012 at 21:33Úkol francouzského učitele je myslím jiný: žáci o československé historii téměř nic nevědí a téma komunismus je pro ně velmi vzdálené, mají pocit, že se jich to vůbec netýká. Je tedy potřeba jim ukázat, že se jich to týká. Francouzi mají navíc s komunismem úplně jinou zkušenost a až do roku 1968 ho spousta francouzských intelektuálů vyznávala. Nejsem si jistá, jestli dnešní mladí ve Francii vůbec ví, že komunismus není jen taková neškodná ideologie sociální rovnosti… Schválně se svých studentů na začátku hodiny zeptám, jaký dojem v nich vyvolá toto slovo. Děkuji za všechny anekdoty!
Radek Sárközi
09/09/2012 at 22:52Na Západě se leckdo hlási k maoismu nebo komunismu, aniž by věděl, co to přesně znamená… Asi by bylo dobré, kdyby se žáci dozvěděli i něco o komunistické Číně nebo rudých Khmerech, nejen o stalinismu.
Zdeněk Sotolář
21/09/2012 at 20:37Znáte čtyři nepřátele socialismu? – Jaro, léto, podzim, zima.
Zdeněk Sotolář
21/09/2012 at 20:39Jasně, o komunistické Číně by se mělo mluvit víc a víc. Právě teď, když ji hájí i premiér Nečas svými žvasty o dalajlamismu.
Radek Sárközi
21/09/2012 at 21:33Jsem velmi zvědavý, co na komunismus (spíš by se to mělo jmenovat stalinismus) říkají žáci ve Francii. A co si nakonec odnesou z výuky kromě anekdot. Co srovnat způsob volby a jmenování vrcholných představitelů EU a SSSR? Lidoví komisaři apod.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
22/09/2012 at 10:57Mám obavu, že francouzští žáci komunistické anekdoty opravdu moc nepochopili, žijí totiž v úplně jiném světě. Během hodiny o pádu komunismu jsem jim ukázala obrázek trabantu, jak proráží berlínskou zeď a zeptala jsem se, jestli ví, co je to za značku. Odpověděli mi BMW… takže jsem si uvědomila, že jsou opravdu úplně jinde.
Radek Sárközi
22/09/2012 at 13:46Myslím, že současní čeští žáci na ZŠ by také ty anekdoty nechápali…
Radek Sárközi
07/12/2012 at 20:25Zaujala mě tato desková hra. Co myslíte? Bavila by žáky? A naučili by se něco při tom? Studená válka: http://www.zatrolene-hry.cz/spolecenska-hra/studena-valka-1945-1989-623/obrazky/
Ivan Ryant
15/06/2016 at 16:12K rádiu Jerevan: dotaz: \“Kdy bude lépe?\“ odpověď: \“už bylo\“.
Zpráva TASSu z čínsko-sovětského konfliktu na Ussuri: \“Dnes ve čtyři hodiny ráno napadla četa čínských tanků čtyři pokojně orající sovětské traktory. Traktory palbu opětovaly a po zničení útočníků bezpečně odletěly zpátky na základnu.\“
Servus Roubíček, no jak se pořád mají? Vypadají spokojeně… To vědí Kohn, děti mi dělají samou radost. Znají našeho Icika? – No jak bych neznal, to je moc hodnej chlapec… – Tak teda Icik vyštudoval na inženýra, je teď v PLR a pomáhá tam budovat socialismus. – A jak se daří ostatním synáčkům? – Moricek, ten se vždycky dobře učil, tak ten se stal ekonomem, pracuje teď v MLR a buduje tam socialismus. – No a co dělá jejich Áronek, to bejval vždycky takovej slušnej chlapec? – Jo Áronek, ten mi dělá největší radost, z toho je pan doktor a vystěhoval se do Izraele. – A taky tam buduje socialismus? – Ale no tak Kohn, copak sou mešuge? Ve vlastní zemi?
A paní, která 15. února 1976 tak nešťastně vystupovala z šaliny, údajně měla říct: \“Ať se propadnu, jestli ten komunismus nevybudujeme!\“
Některé věci se nezměnily: ministerstvo sociálních věcí vydalo už v roce 1978 vyhlášku, která dovoluje důchodcům přecházet na červenou. Myslím, že dosud nebyla zrušena…
Až si vzpomenu na další, ještě napíšu.
Zuzana Loubet del Bayle • Post Author •
26/06/2016 at 22:19Mockrát děkuji Ivane!!
E Kocourek
26/06/2016 at 22:30Až odpřednášíte důvody rozpadu sovětského bloku a konec komunismu, možná vaše studenty více zaujmou anekdoty o rozpadu EU a o konci bruselského socialismu.
Třeba: Víte, proč bylo o víkendu 2016-06-24 až 2016-06-26 takové vedro? V Británii začali pálit hromady bruselských směrnic.
Ivan Ryant
27/06/2016 at 11:14Když byl do čela KSSS zvolen Jurij Andropov, říkalo se, jaký je rozdíl mezi atropinem a andropinem: atropin rozevírá zornice, andropin svírá zadnice. Naštěstí to s Andropovem dopadlo jinak.
Obušek — tlukoucí srdce socialistického státu.
Recepce je lidová veselice, při níž pracující lid požívá plody své práce ústy svých zvolených zástupců.
Ještě přidám jeden fekální (osoby se slabšími žaludky ať NEČTOU DÁL!) Proč se vyrábí dvouvrstvý toaletní papír? – Průklep se musí posílat na ministerstvo vnitra.
A ještě jeden nevinný o inženýrech, kteří vystudovali za dělnické peníze. Firma Boeing zkonstruovala nové dopravní letadlo. Prototyp vzlétl a když nabral výšku, najednou se mu ulomila křídla a letadlo spadlo. Američtí inženýři křídla vyztužili, zlepšovali, co se dalo, ale každý další zkušební let skončil stejně jako ty předešlé — katastrofou. I radili se ti američtí inženýři s doktory a profesory, ale poradit nikdo neuměl. V okamžiku nejhlubšího zoufalství se obrátili na inženýry z tábora míru a socialismu. A ti kupodivu uměli poradit hned a bez zrozmýšlení: navrtejte do toho místa, kde se křídla lámou, řadu dírek! Inženýři od Boeingu nechápali, ale lepší nápad neměli, tak vyzkoušeli ty řady dírek — a letadlo vydrželo, křídla se už nelámala. I divili se velice ti kapitalističtí inženýři a ptali se svých kolegů z tábora míru a socialismu, jak na takový nápad přišli. A naši inženýři odpověděli dobrosrdečně: toaletní papír se taky nikdy nepřetrhne v místě perforace! Poučení z toho plyne, všimněte si, až někdy poletíte letadlem, že drobné trhliny v plášti letadla se odvrtávají.
Další zdroje: Lidovky, totalitní vtipy, vtipy-komunismus.
Jaroslav Vávra
02/07/2016 at 02:17Vzpomínám si na vtip z rádia Jerevan. Hlášení: „Rádio Jerevan. Přesný čas. Sluneční hodiny ukazují dvacet hodin. Maximálně dvacet dvacet.“
Vím, že se ten vtíp vykládal v době, kdy Vladimír Renčín nakreslil vtip, ve kterém Dlabáček s očima navrch hlavy vpadne do své oblíbené hospody a plný vzrušení hlásí svým kumpánům: „Buďte rádi, že jste tady. Venku zuří vědecko-technická revoluce.“
Ivan Ryant
09/07/2016 at 17:18Když tedy konečně zvítězila bolševická revoluce na celém světě, ovládli revolucionáři i nebe a jejich následovníci tam budovali (stejně jako všude jinde) rozvinutou socialistickou společnost. I přišel k bráně nebeské zarostlý zanedbaný muž a domáhal se vstupu dovnitř. Petr Petrovič však chrastí klíči a nechce otevřít: to není jen tak přijít do nebe, nebe nemáme pro každého, nýbrž jen pro ty nejzasloužilejší, napřed tě, soudruhu, musíme prokádrovat. Tak mi pověz, soudruhu, co jsi dělal zaživa? — Vydával jsem noviny a taky jsem do nich přispíval a napsal jsem několik velmi úspěšných knih. — Tak vy jste byl podnikatel, občane? Vykořisťovatel proletariátu? A ještě k tomu inteligent, zrádce věci dělnické třídy! Takové my v nebi potřebovat nemůžeme. Jedině že by vás zachránil sociální původ, z jakých poměrů pocházíte? — Tatínek byl ze staré rabínské rodiny — A, kněžour a ještě židovský, ohlupoval lid opiem náboženských bludů a pověr! A co matka? — Ta byla dcerou zámožného kupce se suknem. — To by taky nešlo, synky a dcerky keťasů a vydřiduchů s jejich buržoazními přežitky tu taky nechceme! Tak ještě manželka, byl jste ženatý, občane? — Ano, moje žena byla německá šlechtična. — A ven! Vás, občane, do nebe nepustím! Jen mi ještě řekněte, ať můžu vyplnit tadyhle formulář, jak se jmenujete?
Otázka pro žáky: co odpověl zanedbaný stařík Petru Petroviči u brány nebeské na jeho poslední otázku?
Tuhle anekdotu jsem našel v jednom z výše uvedených zdrojů a myslím, že z ní vyplyne několik podstaných otázek (bez nároku na odpovědi).