Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak pomoci žákům s přípravou na písemku?

Jak si poradit s neukázněnou a prospěchově slabou třídou? Ukázat jim, že i oni mohou mít dobré známky. O neukázněných žácích bych teď s blížícím se koncem školního roku mohla vyprávět – sice se mi ještě nestalo, že by mi v hodině plivli do vlasů, jak líčila kolegyně, ale minulý týden mi jeden výtečník před celou třídou doporučil: „Měla byste podat výpověď, já bych to na vašem místě už dávno udělal“. Takže jak „to zařídit“, aby i oni měli dobré známky a přestali být tak drzí? Dnes jsem vyzkoušela společné opakování a výsledek byl velmi pozitivní.

První etapa pomoci s přípravou na písemku je rozdání na konci kapitoly seznamu věcí, které má žák umět. Odpovídá mému seznamu toho, co je chci v dané kapitole naučit a žáci sami tvrdí, že jim to opravdu pomáhá. Tak třeba ke kapitole „náboženské války v Evropě“ žáci ví, že mají ovládat:

- definice těchto pojmů: odpustky, exkomunikace, reforma, liturgie…

- kdo byly tyto osoby: Luther, Kalvín

- znát tato data: 16. století (reformace a náboženské války), 1517 (Lutherovy teze)

- umět vysvětlit s pomocí mapy: náboženská situace v Evropě v polovině 17. století

- umět vysvětlit (to odpovídá problematice): proč Luther kritizuje katolickou církev, rozdíly mezi katolíky a protestanty

Žáci tak přesně vědí, z čeho budou zkoušeni a mohou si případně doplnit chybějící učivo.

Dnes před písemkou jsem vyzkoušela další metodu: před začátkem písemky jsme po dobu 15-ti minut opakovali učivo společně. Prošli jsme všechny definice a vysvětlili jsme znovu hlavní problematiky. Žáci tak měli možnost zeptat se na to, co jim bylo nejasné. Během opakování byli velmi pozorní, protože věděli, že tyto znalosti upotřebí o pár minut později v písemce. A výsledek se dostavil: nejlepší známka byla 18 bodů z dvaceti (ve Francii mají pro známkování stupnici 20-ti bodů, čím víc, tím lepší výsledek), zatímco až dosud byla nejlepší známka 14. A kdybyste viděli to nadšení v očích žáků, když jsem jim vracela opravenou písemku s tak dobrou známkou… doufám, že jim to dodá sebevědomí a chuť do učení.

Problém této metody je asi v tom, že takto mají prospěchově slabí žáci velmi dobré známky a je to možná nefér vůči třídám, které mají stejné známky, ale před písemkou učivo společně s učitelem neopakují. Nebo je důležitější namotivovat slabé žáky i za cenu této malé nespravedlnosti?


    hodnotili 2 uživatelé

10 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Tak učitel má žáky něco naučit. To se povedlo. :-)

  2. avatar

    Je otázka, jestli po takovém "rychloučení" ty znalosti nezůstaly v hlavách pouze 30 minut do písemky...

  3. avatar

    Člověk brzy zapomíná to, co nepotřebuje. Podle mě není důležité, co měli žáci v hlavě před a po písemce. Ale to, že se vlastně naučili, jak se to dělá, když se člověk připravuje na zkoušku. Proto bych příště nechal více činností na nich. Po roce by to třeba už všechno mohli zvládnout sami bez pomoci učitele!

  4. avatar

    Je pravda, že to má význam především u mladších žáků. Jak píšete, účel je, aby se naučili učit se sami.

  5. avatar

    Zuzano, zdravím Vás. A libuji si ve Vašich příspěvcích.
    Ty písemky a příprava na ně - problém pramení z toho, že hodnocení v koncové písemce  (zjištění, jak moc dobře mi to učení jde a jak dobře umím) není AUTENTICKÉ. Autentickým se nerozumí ani tak  "pravé, originální", jako "přímo sloužící v procesu učení". Písemka přišla PO učení. A tak se sice dozvíme, kolik toho z učení hlava zachytila, ale právě nevíme, zda se ty informace a pochopky staly součástí "trvalého porozumění". Asi se mnohé brzo vypařují.
    Autentické hodnocení, to by mohl být třebas kvíz v průběhu učení: Máme se naučit, proč se v Česku tak úspěšně ujal komunismus: nejen kdy to bylo, ale taky proč, a co všecko hrálo roli, že to tak dlouho ničilo zemi. A v průběhu učení, po dávkách informací, ke kterým jsme se dobrali a jejichž souvislosti bychom už mohli chápat, přijde "malý kvíz", klidně čistě paměťový, je-li třeba pro další učení o normalizaci  mít v hlavě dávku údajů o tom, jak byli lidi překvapení z poprav soudruhů v 50. letech, a z destrukce zemědělství během šedesátých let a jaké byly reakce na okupaci z 68. roku. Z kvízu  žák pozná, zda toho má nachystáno v mozku dost, aby mohl jít o krok dál a dozvídat se, zda se postoje občanů půlstoletí měnily, a jak se začínaly objevovat důvody pro vyhnití režimu...
    Čili takové "písemčičky" (nemusí to být kvíz na a-b-c-d) během učení naučí žák víc vědět o svém pokroku v učení, a taky ho učí se učit ("tohle si musím dát dohromady a zapamatovat nebo pochopit, když mám k tamtomu pokročit a začít se tím zabývat...").
    Vy víte, jak je to pracné tohle vše mít nachystané. Ale tím, že jste vypsala ty body, co vše v písemce bude, vlastně máte to hlavní pohromadě: to jsou ty postupné dávky informací a poznatků/pochopků, ne? Kdyby maličká žákova shrnující pojednání o nich přicházela v průběhu učení, asi by mohl sám posoudit, zda už v nich má jasno, a zda může jít dál. Když to budete dělat společně, má učitel možnost žákovi nebo skupině pomoct tam, kde zjistili, že na něco sami nestačí.
    Nemaluju si, že tohle pomůže žákům, kteří se prostě učit nechtějí a do školy nechtějí chodit. Ale aspoň to pro ně není vždy taková rána do hlavy, jako když zpackají velkou písemku - ta rána totiž ty odpírače vzdělávání taky k učení nepohne, spíše se jim zatmí před očima a v mozku. V Česku se teď hodně věří na to, že přísné změření neznalostí pohne školou a žákem k lepší práci. Ale to si, podle mě myslí hlavně ti, kdo se málo nebo řídce učili, a je vidět, že zrovna jim písemky a zkoušení moc nepomohly :-).

  6. avatar

    Dobrý denm Zuzano, líbí se mi, jak nad výukou přemýšlíte. Opravdu po žácích k danému výstupu chcete znát jen století náboženských válek a letopočet "publikace" Lutherových tezí?

  7. avatar

    Těch dat, co musí žáci znát, je opravdu minimálně, ale toto po učitelích chtějí osnovy. Ve slabších třídách tedy své požadavky omezím na toto minimum, v lepších třídách toho samozřejmě mohu chtít více.

  8. avatar

    Ondřeji, mockrát děkuji za vysvětlení a další tip do výuky. Ve Francii nám na různých školeních také říkali o různých forem písemek - před začátkem kapitoly, v průběhu, nebo po skončení. Naprosto souhlasím s tím, že písemka v průběhu učení (ve Francii jí říkají "diagnostická"), zvlášť pokud se jedná o dlouhou a komplikovanou kapitolu, je velmi užitečná. Letos jsem to jednou vyzkoušela v zeměpisu, kdy jsme probírali rozmístění obyvatel na zemi. V prvních hodinách jsem nejdřív zjistila, jestli znají význam slova "hustota obyvatel". Podle mého předpokladu si někteří mysleli, že země s velkou hustotou obyvatel je pro ně ta, kde prostě bydlí hodně lidí. Účelem mého výkladu tedy bylo poopravit jejich mylnou představu a vysvětlit, že vždy záleží na rozloze konkrétní země. Na další hodině jsem jim rozdala kvíz A B C, kde měli zatrhnout správnou odpověď a jako jednu z možností jsem jim nabídla jejich původní mylnou představu. Někteří se spletli, ale bylo jich méně než na začátku. Teprve po tom, co všichni pochopili význam pojmu hustota, jsem mohla pokračovat v učivu dál. Podle Vaší rady by tedy bylo dobré dělat podobné "diagnostické písemky" častěji.

  9. avatar

    Na začátku každé hodiny dělám rychlý zpětný pohled (otázky) na minule probranou látku, ale v novém kontextu. Ten musí žáci hledat. Dávám také přednost "desetiminutovkám" po každé "kapitolce". Např. dílčí časovou osičku, malou myšlenkovou mapičku, konkrétní otázky. Hodnotíme společně, každý sám sobě opravuje. Na konci velké kapitoly pak velmi otevřenou písemnou práci (spíš připomínající esej, než test).

  10. avatar

    Přínos pro žáky byl určitě i v tom, že po dlouhé době zažili ve škole úspěch. A to ne nějaký nahodilý úspěch. Ale úspěch díky tomu, že se připravovali na písemku. Tedy úspěch zasloužený jejich prací. To by je mělo navést, jak postupovat i příště. Třeba už samostatně. :-)

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.