Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Internetová past na plagiátory: 3/4 studentů se chytily

Gymnaziální učitel francouzského jazyka a literatury nalíčil na internetu past, aby poznal, kolik z žáků opíše domácí práci z internetu. Jednalo se o „commentaire composé“ v literatuře (z toho se ve Francii maturuje), tedy o práci, kde má žák okomentovat literární dílo. Je to práce, která se teoreticky nedá nikde opsat – nejsou k ní potřeba faktografické znalosti, jedná se víceméně o žákův prožitek z četby, který má vyjádřit psanou formou. Přesto 51 z 65 žáků práci opsalo z internetu – někteří si ji dokonce zakoupili za 1,95 EUR již hotovou na stránkách, které nabízejí vypracování domácích úkolů. Jak učitel postupoval?

Podrobné svědectví je na této adrese:

http://www.rue89.com/2012/03/22/jai-piege-le-net-pour-donner-une-lecon-mes-eleves-230452

Nabízím zde zkrácený překlad (v 1. osobě):

Proč jsem nalíčil past?

První rok mého působení na gymnáziu jsem si při opravování domácích prací z literatury uvědomil, že některé nešikovné formulace se objevují stále dokola. Velmi rychle jsem je našel pomocí Googlu. O pár měsíců později jsem zadal stejný typ práce v hodině. Nijak zvlášť jsem žáky nehlídal a při opravě jsem si uvědomil, že jeden z nich naťukal pomocí Smartphonu pár klíčových slov do Googlu a velmi neobratně opsal první text, který našel na internetu. Rozhodl jsem se proto podniknout malý pedagogický experiment: v létě jsem ve své knihovně našel barokní báseň ze 17. století, která nebyla nikde na internetu. Jejím autorem je Charles de Vion d’Alibray, datum básně je neznámé.

1. etapa: Wikipedia

Vytvořil jsem si účet a abych se zapsal jako seriózní přispěvatel, doplnil jsem pár literárních článků. Poté jsem přidal k biografii autora básně na Wikipedii (článek byl velmi krátký) tuto poznámku: „Jeho zklamaná láska ke slečně de Beaunais dává jeho poezii, od roku 1636, lyrický a smutný nádech.“

2. etapa: vydávat se za odborníka

Vydával jsem se za žáka a poslal jsem na různá internetová fóra otázky ohledně interpretace této básně. Potom jsem se znovu připojil jako „odborník“ a poslal jsem odpovědi, které vypadaly na první pohled učeně, ale při troše přemýšlení se dalo přijít na to, že byly přitažené za vlasy.

3. etapa: vypracování „vzorového“ komentáře

Vypracoval jsem pseudokomentář, kam jsem nenápadně zapracoval pravopisné a stylistické chyby. Na první pohled vše vypadalo věrohodně, ale schválně jsem se dopustil metodických chyb, které dělají nejčastěji studenti předposledního ročníku gymnázia. Poté jsem se zapsal jako Lucas Ciarlatano (to jméno musí každého trknout…) na stránky, které žákům prodávají hotové domácí práce (Oodoc.com a Oboulo.com). Jejich odborná rada odsouhlasila můj text bez mrknutí oka – je tedy zřejmé, že jim nejde až tak o kvalitu jejich příspěvků, ale hlavně o ekonomickou stránku věci. Ani se neobtěžovali tím, že by si ošetřili otázku autorských práv a oba nabídli k prodeji úplně stejný text – na stránkách zveřejnili úvod, závěr a osnovu, zbytek si žáci mohli dokoupit za pár eur.

4. etapa: zlepšit zařazení všech těchto internetových stránek

Skoro všude jsem poslal odkazy na tyto stránky, aby se zlepšilo jejich zařazení v Googlu před začátkem školního roku.

5. etapa: zadat studentům domácí práci

Zadal jsem žákům vypracovat komentář této básně – měli na to dva týdny. Řekl jsem jim, jak postupovat a upřesnil jsem, že očekávám osobní práci. Jedna žákyně se přišla omluvit, že se stěhují a že nebude mít přístup na internet – jen jsem se usmál…

Po vybrání prací jsem velmi lehce zjistil, kdo co opsal a odkud. Na Wikipedii jsem například psal o „Slečně de Beaunais“, zatímco stránky Oodoc a Oboulo byly přesnější – mluvily o Anne de Beaunais. Tuto osobu jsem si samozřejmě vymyslel – když se tato slova převrátí, vznikne „bonnet d’âne“ (ve francouzštině „oslí čepice“), ale žáky to netrklo.

6. etapa: žáci v pasti

Většina žáků opsala, v různé míře, svůj komentář z internetu. Ani se nenamáhali propojit informace z různých zdrojů. Nejčastější chybou bylo použití informací z Wikipedie – nic nenaznačovalo, že by byla báseň složena pro „slečnu de Beaunais“, bylo tedy vidět, že si žáci tuto informaci neověřili u jiného zdroje. Nejvážnější chybou ale bylo, že žáci opsali z internetu celé věty a někdy i odstavce, které nedávaly smysl a ukázali tak naprostou absenci vlastního přemýšlení. 

Tuto práci jsem samozřejmě neznámkoval – žáci byli nejdřív velmi překvapeni, když jsem jim vše vysvětlil, nakonec se ale smáli. Když jsem jim ale vracel práce, bylo vidět, že se stydí.

Závěr: k čemu to všechno bylo dobré?

Učitel má žákům dát základy informatických technologií. To se mi myslím povedlo a zároveň jsem také dokázal, že pro výuku literatury žáci předposledního ročníku gymnázia nejsou dost vyspělí, aby mohli smysluplně využít internetové zdroje. Většina z nich jsou otroci internetu a tato závislost potlačuje jejich vlastní kritické uvažování.

Chtěl jsem také ukázat žákům, že jejich učitelé mohou nové technologie ovládat lépe než oni.

Chtěl jsem dokázat, že vše, co najdou na internetu, nemusí být správné.

Chtěl jsem žákům ukázat, že problém není v lenosti, ale v nedostatku sebedůvěry – ten je vede k tomu, že opíšou, co najdou jinde. Schovávat se za myšlenky jiných znamená, že já sám neexistuji…

Jsem zastáncem názoru, že žáci budou schopni plně využít výhod nových technologií teprve až se naučí přemýšlet bez nich.


    hodnotilo 6 uživatelů

17 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Smutné a poučné čtení.

  2. avatar

    Ja jsem se s plagiatorstvim setkala loni na gymnaziu, kdyz jsem zakum zadala domaci praci do obcanske vychovy. Z opravovani se stalo neustale srovnavani, kdo toho kolik opsal z internetu. Zakum jsem se pak snazila vysvetlit, ze to mela byt jejich vlastni prace a vetsina z nich mi tvrdila, ze nic neopsali... to me docela znechutilo a letos zadne domaci prace tohoto typu nezadavam (ale jsem na ZS, kde je to jine). Cestou, jak donutit zaky nepouzivat jen internet je chtit po nich, aby uvedli zdroje, z kterych cerpali a pozadovat take tistene zdroje.

  3. avatar

    Podobných zkušeností mám spoustu - 50 stránkový referát zpracovaný studentem do druhého dne, nebo ještě lepší - referát vzniklý okopírováním stránek z odborné knihy (studentka chytře zabílila čísla stránek, ovšem nevšimla si, že je v textu první stránky poznámka č. 54...). Podle mě jde čistě o lenost a nepoctivost...

  4. avatar

    Ale co s tím? Budeme každý referát prohánět googlem?

  5. avatar

    No, asi z toho vyplývá, že zadávání referátů nemá moc smysl....

  6. avatar

    Smysl to má, ale referát by měl mít smysluplné zadání.

  7. avatar

    A nebo nechat žáky téma zpracovávat přímo ve vyučování a mít tak přehled, jak k tomu přistupují. Nabízí se zde skupinová práce. (Smysluplné zadání považuji za samozřejmost.)

  8. avatar

    Asi bych se nejdříve zamyslel nad tím, co chci žáky naučit. Pak bych se měl realisticky zamyslet nad tím, co ve skutečnosti udělají. Když jim zadám referát na doma, pravdělpodobně ho stáhnou z internetu. Když jim ho zadám ve škole, možná ho opíšou z internetu díky mobilu... Takže opravdu bude nejlepší, když:
    1) Si žáci téma referátu vyberou sami
    2) Budou vědět od učitele, co se mají jeho tvorbou naučit
    3) Budou ho tvořit v hodině společně

  9. avatar

    Obávám se, že "smysluplnost (?)" zadání nijak nebrání stahování z internetu. Dokonce ani vlastní výběr tématu (možná si vyberou právě to, co stáhnout lze). Společná tvorba může znamenat společné stahování (zvláště v prostředí BYOTu).
    Co takhle vyžadovat alespoň zajímavý "výstup"? Prezentace (= musí něco nového vytvořit, flip, PowerPoint), bez papírů (= musí se to naučit zpaměti), obhajoba vlastního názoru na daný problém (= bude obhajovat cizí myšlenky?). Samozřejmě důsledně trvat na uvádění zdrojů a citacích (= neuvede znamená nesplněno, uvede znamená možnost kontroly).

  10. avatar

    Opravdu hodně záleží na tom, co chceme žáky naučit (zpracovat referát) a co je nechceme naučit (podvádění)... Jinak jde o problém širší, jak je vidět z případů ministra v Německu, prezidenta v Maďarsku i našich politiků s opsanými či vygooglovanými diplomkami, bakalářskými pracemi, ba i doktorskými!

  11. avatar

    Stačí si zadat do vyhledavače slovo "referát" a člověka ovane pocit doslova marného boje s internetovým stahováním.  Na druhé straně je zřejmě samou podstatou internetu volné sdílení dat. Záleží opravdu na tom, co chceme naučit, čeho chceme dosáhnout. Někdy stahování nemusí vůbec vadit. Napadají mě různá zadání: Vypracuj databázi referátů na dané téma, Vyhledej nejstahovanější referát na určité téma, Stáhni referát a napiš jeho vlastní hodnocení, Stáhni dva referáty na stejné téma a porovnej je, Vyhledejte (celá třída) referát na dané téma a diskutujte o něm.

  12. avatar

    Ověř informace z referátu staženého z internetu...

  13. avatar

    Obvykle zadávám referáty jako dobrovolnou domácí práci navíc. Narozdíl od kolegů nevyžaduji pouze rukou psané referáty, ale přesto se mi do rukou jeden takový rukou psaný dostal. Každé třetí slovo bylo modře zvýrazněné, případně podtržené u některých slov byla malá čísílka. Nejen, že dotyčná žákyně opsala z Wikipedie obsah, ale i formu. Nedokázala odpovědět proč. Nevědla co znamenají čísílka, ani proč jsou některá slova modrá.

  14. avatar

    Co zadávat referát nějak takto: http://dum.rvp.cz/materialy/schema-pro-pripravu-referatu.html?

  15. avatar

    Dovolím si trochu oponovat. Ten experiment je určitě velmi důležitý, poukazuje na rizika internetu. Ani ne tak na "pasti", jako spíš na potřebu osvojit si práci s internetem, ale nejen ze strany studentů. Daleko důležitější je,a by s ním uměli pracovat učitelé. Pokud by chtěl realizátor experimentu, aby studenti mohli smysluplně používat internet při výuce literatury, tak jim nezadá "komentář k básni", ale zadá jim, aby našli na internetu dostupné komentáře k básni a aby následně popsali, jestli se tyto komentáře shodují s tím, jak oni sami báseň pochopili. A pokud žádný komentář nenajdou, tak ať napíšou svůj vlastní.
     
    Tím se dostáváme k závěru, který si učitel z experimentu vyvodil "vyspělosti studentů" ve vztahu k práci s internetem a který se jeví být trochu scestný. Závěrem by totiž také mohlo být, že "učitelé nejsou dostatečně vyspělí na zadávání domácích prací": )
     

  16. avatar

    Zdá se, že v ekonomickém uvažování studenti drtivě vítězí nad pedagogy - proč by si nestáhli referát z internetu, když je to rychlé a riziko špatné známky malé. Ještě více mě děsí, že velká část komentujících pedagogů zjevě nepochopila, co měl pokus děti naučit - nikoli to, že nemají brát informace z webu, ale to, že jim nemají důvěřovat.
    Tristní je, že se žáci stále ještě ve škole učí věci, které si na internetu dohledají za pár vteřin, místo toho aby se učili praktické věci - např. týmovou práci, přesnou práci, kreativní práci, vizuální, hudební, pohybové, literární, inženýrské, divergentní, laterální a další druhy myšlení, prioritizaci v časovém limitu, asertivní komunikaci - na všechno tohle si každý musí přijít sám, zatímco mu škola cpe do hlavy datum narození Aloise Jiráska.

  17. avatar

    Pane Šerý, máte samozřejmě pravdu. Jenom „pláčete“ na nesprávném místě, protože všichni, kteří tu diskutují, jsou tu právě proto, že „to“ chtějí dělat jinak, než naznačují právě připravované standardy a revize RVP. Referát by neměl být soupisem informací získaných na internetu (snadno nebo složitě, to je jedno), ale na jejich základě vyvozeného srovnání, vlastních myšlenek, nebo dokonce otázek.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.