Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Které prameny by měly být v děpisu „povinné“?

Ve Francii je nepředstavitelné, aby si žáci zapsali do sešitu „Roku 1517 přibil Luther na vrata kostela ve Wittenbergu 95 tezí proti odpustkům“, aniž by učitel s žáky přečetl a rozebral alespoň krátký úryvek. Tato věta přímo vybízí, aby se žák zamyslel nad tím, co to bylo za převratné myšlenky, že během pár let obrátily celou Evropu vzhůru nohama (a že se o nich chudák žák musí učit až dodnes :) ). Neméně zajímavé je přemýšlení nad tím, jak se mohly rozšířit tak rychle do tolika zemí – zde zase žák zažije radost z hledání souvislostí, protože si vzpomene na vynález knihtisku.

Možná by nebylo špatné začít debatu na toto téma – které prameny by měly být „povinné“? Pokud by se učitelé shodli na několika z nich, mohlo by tento seznam sloužit jako podklad k diskuzím s ministerstvem školství o změně maturit. Když mají dnes žáci seznam maturitních otázek, proč by nemohli mít seznam stěžejních historických pramenů, které by u maturity ústně nebo písemně rozebrali? Učitel by tak měl možnost ověřit nejen to, jestli se žáci správně naučili data, ale především to, jestli umí jejich význam vysvětlit.

Netuším, jaké procento českých učitelů používá v hodině historické prameny – jinak řečeno kolik z nich si to může dovolit z časových důvodů. Změna maturit by byla určitě velmi náročná, ale myslím si, že alespoň ty nejdůležitější prameny by se do výuky „propašovat“ měly. Učitel si může třeba napsat svůj seznam pramenů, které mu připadají nevyhnutelné a popřemýšlet nad tím, jaké učivo by se dalo zkrátit nebo vypustit, aby mu zbyl čas na práci s prameny. Mám pocit, že právě RVP toto umožňuje, protože dává jen velmi obecné pokyny.

Ve Francii je to naopak – osnovy jsou velmi přesné a vyučují se jen vybrané kapitoly, ale i tak si většina učitelů dějepisu stěžuje, že se předepsané učivo nedá stihnout. Podle francouzského pojetí jsou z žáků v hodinách dějepisu malí historikové, měli by se tedy vyzkoušet práci opravdových historiků. Vést žáky k přemýšlení nad prameny je ve Francii jedním z hlavních úkolů učitele.

Abych tedy přispěla do debaty: které prameny by měly být „povinné“?

1 – 95 tezí Martina Luthera, 1517

2 – Vyhlášení 1. křížové výpravy papežem Urbanem II., 1095

Souhlasíte se mnou?


    hodnotil 1 uživatel

27 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    3 – Zlatá bula sicilská, 1212
    4 – Froissart, Kronika stoleté války

  2. avatar

    Z novějších dějin třeba:
    5 - Protokol o mimořádné schůzi ministerské rady, konané dne 30. září 1938 na Hradě Pražském
    6 - Dekret presidenta republiky ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků

  3. avatar

    7 – 2000 slov, 1968
    8 – Fultonská řeč W. Churchilla, 1946

  4. avatar

    9 - Zákon 247/48 Sb. o táborech nucené práce (25. 10. 1948)
    10 - Dopisy Dr. Milady Horákové z pankrácké cely smrti (24. až 27. 6. 1950)

  5. avatar

    Návrhy bychom měli. Pojďme si to nějak uspořádat: třeba po ročnících. A dejme si (pracovně) nějaký limit. Deset na každý ročník?

     

  6. avatar

    Pokud by to měly být prameny k maturitě, tak deset na ročník by asi úplně stačilo, dohromady je to 40. Kolik z nich by mělo být věnováno českým a kolik evropským a světovým dějinám? Půl na půl? K "povinným" textům bych zařadila také ikonografii - ve Francii k nim patří třeba Luther jak pálí exkomunikační bulu (http://www.artbible.net/5NEWCOL/000_BANQUE_PRIMITIVE/2_RELIGION/241_01%20luther/241%2001%2023%20FEU%20PUBLIC%20BULLE%20BRULE%201520.jpg) nebo masakr protestantů během Bartolomějské noci ve Francii (http://fabien.chaumard.pagesperso-orange.fr/Hist5e/NaissTempsModernes/Images/StBarthelemy.jpg). V českých dějinách by se určitě také našly nějaké "povinné obrázky".

  7. avatar

    Z Vašich článků na tomto blogu jsem vyrozuměl, že ve Francii žáci nepracují s celým textem pramenu, ale jen s velice krátkou ukázkou - věta, odstavec... Tedy ne s 95 Lutherovými tezemi, ale s ??? (kolika přesně?). Proto by podobný seznam pramenů měl obsahovat i konkrétní kratičkou ukázku, s kterou mají žáci pracovat...

  8. avatar

    Lutherovy teze: v 6. třídě jsme pracovali pouze se čtyřmi (č. 6, 32, 43 a 86). Jedna věta by bylo příliš málo, ale krátký odstavec může stačit. Je otázka, jestli přesně určit, o kterou část by se mělo jednat. Hrozí to, že by se žáci rozbor naučili zpaměti, ale možná by textu nerozuměli. Ve Francii to funguje tak, že žáci v hodině rozeberou nějaký pramen, ale v písemce je většinou jiný, i když velmi podobný. Díky tomu se pozná, který žák se učivo napapouškoval a který mu porozuměl.

  9. avatar

    Pramen: Filmové záběry z Národní třídy v 17. listopadu 1989

  10. avatar

    Pramen: Upravená fotografie z balkonu zachycující Vítězný únor 1948 (se Slánským a bez něj)

  11. avatar

    Jinak mě napadá, zda není ve Francii trochu "přepramenováno"... Dělají žáci v hodinách i něco jiného než že rozebírají prameny, např. věnují se projektové výuce? A co slavný francouzský pedagogický reformátor Celestine Freinet? Jaký vliv mají jeho myšlenky na současné školství ve Francii?

  12. avatar

    Taky se mi zdá trošku nepatřičné, "ládovat" do žáků 6. ročníku spoustu pro ně odtažitých a nezáživných pramenů, i když tradiční koncepční nastavení českého školního dějepisu, spočívající v čisté chronologii, taky není zrovna ideální, protože šesťáky "krmíme" lehce nestravitelnou látkou typu "raná řecká polis" či "ostrakický soud". Myslím, že bychom dějepisnou výuku měli začínat např. rodinnou historií žáků, příp. lokálními dějinami nebo dějinami každodennosti, protože tato problematika je pro jedenáctileté děti mnohem přístupnější a "stravitelnější". Ovšem to by chtělo hlubší systémovou změnu dějepisného kurikula v rámci, tj. v RVP ZV. Jak se díváte na tento problém?

  13. avatar

    Jak se na to dívám? Vidím, že se tu míchají přinejmenším dvě věci: chronologie a "ládování žáků". Sama chronologie není příčinou "krmení" a "ládování" (myslíme-li tím přebujelý důraz na množství pojmů, událostí, dat), i při chronologickém uspořádání je možné, aby dějepis byl alespoň "stravitelnější". Vždyť témata právě šestého ročníku (pravěk, starověk) jsou pro žáky obvykle přitažlivá (bezpochyby více než fáze národního obrození nebo drobečková politika). Představa, že lokální dějiny budou samy o sobě pro žáky aktraktivnější, se mi zdá lehce naivní. Dokonce i dějiny každodennosti bez chronologie (sledování proměn, vývoje) rychle ztratí smysl. Cožpak každodennost stojí mimo chronologii? Dovedu si však přestavit, že budeme chronologii vhodně kombinovat s přístupem regionálním (tedy nejen dějiny starověku, ale třeba dějiny Afriky, Moravy nebo Podřipska) nebo tematickým (?) (vznikly by tak "moduly", které by tradičí chronologii doplnily, např. téma (=modul) zámořské objevy nemusíme tradičně omezit na Portugalce a Španěly v 15. a 16. století (o Číňanech se mnoho nemluví), ale můžeme pokračovat dál Holanďany, Angličany a Francouzi ve stoletích následujících). Dokonce si myslím, že současné RVP ZV nám v takové změně nebrání. Samozřejmě platí, že čeho je moc, toho může být příliš: jak rozboru pramenů, tak různých projektů.

  14. avatar

    Jakou svobodu ale dát učitelům? V současnosti může český učitel používat projektovou výuku často, nebo vůbec. Může rozebírat prameny v každé hodině, nebo v žádné... Co s takovou bezbřehostí, kdy se navíc dějepis často učí neaprobovaně a učebnice nejsou nic moc?

  15. avatar

    Kde není svoboda, není zodpovědnost (si myslím).

  16. avatar

    Ale kde nejsou pravidla, panuje chaos...

  17. avatar

    To je asi pravda. Otázkou je, kdo má ta pravidla stanovovat. Když čtu Zuzaniny články, mám pocit, že tam ta regulace bere učiteli jakoukoli možnost volby.

  18. avatar

    Důležité je, jak to vnímají sami Francouzi - učitelé, žáci i tvůrci kurikula...
     

  19. avatar

    Charta 77, básnická skladba Jana Zahradníčka Znamení moci, rozsudek v procesu s VONS 1979, závěry Postupimské konference

  20. avatar

    jo a plakáty a oficiální umění od roku 1933 až do roku 1989; existují skvělé učebnice a pak samozřejmě archiv Facing History and Ourselves

  21. avatar

    Zařadit mezi významné prameny umělecké dílo (Zahradníček) je zajímavá myšlenka. Napadají vás další třeba právě literání díla, která bychom měli zařadit mezi povinné prameny při výuce dějepisu?

  22. avatar

    Jéé, Zdeňku, to jste brnkl na tu správnou strunku. Já totiž vždy (nejen) o prázdninách četla (teď ne, mám prvňáčky, to si čtu básničky a pohádky) historické romány k tématu dějepisu, abych se „naladila“. (Ale ne jakékoli, existuje víc těch špatných.) Nejraději mám Loukotkovou (takový Zpěv neviditelných pávů např.), Waltariho (napoleonské války, carské Rusko), Miloše V. Kratochvíla (to není tak úplně beletrie, ale čte se to tak), Feuchtwanger, Aškenazy... Mám i pár oblíbených knížek od autorů, které jinak moc neznám: Kossaková – Malomocný král (Křížové výpravy), Max Gallo – Vojákův plášť (polemika "starého" Římana a jeho syna - obhájce vznikajícího křesťanství), Golembowitz – Paracelsus, Borská – Doktorka z domu trubačů... To jenom tak, jak se mi teď vybavili ti nejmilejší. (Ale možná jste měl na mysli něco mnohem víc autentického...)

  23. avatar

    A nemohli bychom vynechat to slovo povinné a nahradit ho třeba slovem doporučené? Myslím na prameny.

  24. avatar

    No, umění... A realistické?
    Ale teď jsem si přečetla článek „k věci“ na Respektu: http://mentzlova.blog.respekt.ihned.cz/c1-55526950-varsavske-povstani.

  25. avatar

    Od samého začátku visí slovo "povinné" v uvozovkách. Ale: Budeme uvažovat o nabídce pramenů, jakési baterii, jak se dnes říká, nebo jsou takové prameny, které by neměly být v žádném případě opomenuty? Tedy povinné bez uvozovek? Třeba taková Zlatá bula sicilská, Obnovené zřízení zemské, Prohlášení NV 28.10.1918 nebo 2000 slov?

  26. avatar

    Ke komentáři Jany: také se potřebuji před výukou "naladit" a vcítit do období, které budu probírat. Historické romány se nechám na prázdniny. Letos na 2. stupni ZŠ čtu během školního roku především barevné dějepisné publikace pro děti, kde je vše vždy vysvětleno srozumitelným jazykem, ve Francii jich existuje spousta. Mimo to mají také edici "vyprávěno dětem", kde vždy známý historik simuluje diskuzi se svými vnuky a vysvětluje opět konkrétní historická období srozumitelným způsobem. Pomáhá mi to pochopit, jaké otázky asi napadají děti na ZŠ. Nevím, jestli podobné edice existují i u nás, ale ty francouzské mi přijdou velmi povedené.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.