Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Uctění obětí střelby v Toulouse a jak se ve Francii učí judaismus

Dnes v 11 hodin všechny francouzské školy držely minutu ticha, aby uctily památku obětí střelby v Toulouse. Jedná se o mimořádnou situaci – jen málokdy je tento typ vzpomínky organizován v celé zemi. Učitelé debatují o významu tohoto symbolického aktu a o tom, jak s dětmi o událostech mluvit. Jeden učitel dějepisu vykládá na svém blogu, že žáky nejdřív nechal vysvětlit, co se stalo a pak s nimi mluvil o jejich pocitech. Psychologové doplňují, že dětem to může toto pojmenování pocitů pomoci v překonání strachu.

Na základě vlastního pozorování musím říct, že jsem trochu skeptická. Když mí žáci dnes přišli do školy, tak o včerejších událostech mluvili ve stylu „bylo to v televizi“. Přišlo mi, že je to pro ně spíš jako nějaká detektivka, která se odehrává daleko od nich a neměla jsem pocit, že byli šokovaní tím, co se stalo. Kromě minuty ticha jsem se tedy rozhodla v této třídě „vzdát poctu obětem“ tím, že věnuji ve výuce více času kapitole o počátcích judaismu, kterou zrovna začínám probírat. Myslím si, že jako učitelka dějepisu mohu dětem něco přinést hlavně tím, že jím vysvětlím principy židovské víry a pomohu tak vyvrátit předsudky. Snad je tak vychovám k větší náboženské toleranci.

Jak se ve francouzském dějepisu vyučují počátky judaismu? Jsou jim věnovány 3-4 vyučovací hodiny v 6. třídě. Kapitola je rozdělena do tří částí:

1 – Kontext sepsání hebrejské Bible (existence dvou království a jejich zničení mocnými sousedy – vyhnaní Židé sepisují dějiny Hebrejců, které se dosud uchovávaly jen ústně)

2 – Úryvky z Bible jako základ víry (pomocí mapy mohou žáci podniknout cestu na Blízký Východ – v mapě mají doplnit šipky, které ukazují cestu Hebrejců do Země zaslíbené a vyznačit na ní místa, kde se odehrávají scény z Bible – viz níže)

Carte_Hebreux_BLOG

3 – židovská diaspora po zničení Šalamounova chrámu a praktiky židovských komunit (stavba synagog, židovské svátky připomínající významné dějinné události…)

Po této kapitole následuje výuka počátků křesťanství, kde učitel zdůrazní, že vychází z judaismu.


    hodnotili 3 uživatelé

7 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Líbí se mi, že je židovským dějinám věnováno tolik prostoru. Mám pocit, že u nás se probírají velmi málo a největší prostor je věnován holocaustu. To je jistě správné, ale nemělo by to být jediné, co žáci o židovství vědí.

  2. avatar

    Zajímalo by mě, kolik času se věnuje počátkům starověku - Egypt, Mezopotámie, Čína, Indie - a na co se má učitel ve Francii soustředit. Čtou žáci přímo nějaké konkrétní ukázky z Bible (což asi není úplně správný název pro posvátnou knihu Židů), nebo se pracuje jen s převyprávěním biblických příběhů (což se děje myslím u nás, ale spíše ve výuce literatury než dějepisu...).

  3. avatar

    Egyptu a Mezopotámii jsou věnovány dohromady 3 až 4 hodiny, to stejné platí o Číně a Indii (učí se ale jen jedna ze zemí, učitel si sám vybere). V hodině se pracuje s "opravdovými" úryvky z biblických příběhů. Učitel ale zdůrazní, že je potřeba k nim přistupovat opatrně, protože se jedná o směs historických faktů a mýtů.

  4. avatar

    Pokud mi jde o příběh, pak je celkem jedno, zda je "opravdový", nebo převyprávěný. Např. při srovnávání potopy v Gilgamešovi a v Bibli. Samozřejmě se žáci musí dozvědět, že jde o převyprávění.

  5. avatar

    To platí možná v literatuře, ale v dějepise jde o studium pramenů...

  6. avatar

    V práci historika jde jistě o studium autentických pramenů. Ale v práci žáků na základní škole? Tady bych nebyl tak přísný na výběr pramenů. Mohl bych se ptát, která je ta "opravdová" Bible. Vždyť už překlad je svým způsobem "převyprávění". V každém případě musíme žákům říkat, co vlastně studují: do jaké míry je tento pramen autentický, že jde o překlad, převyprávění, co o něm víme, co víme o autorovi atd. atd. Zuzano, věnujete se ve Francii i této práci s prameny?

  7. avatar

    Práce s prameny je v hodině dějepisu to nejdůležitější, na 2. stupni ZŠ by měl učitel v každé hodině (55 minut) použít zhruba 4 prameny - nejen texty, ale také mapy, rytiny, archeologické nálezy, atd. Při inspekci mi bylo vyčítáno, že jsem v hodině o antickém Římu použila kresby římských památek (= rekonstituce památek) místo fotografií, kde je vidět, co z těch památek zbylo (= historický pramen). Je pár kapitol, kde se dějepis překrývá s literaturou - zmíněné biblické příběhy nebo Homérova Ilias a Odysea. Žáci by měli umět převyprávět příběh (na základě pramenů nebo převyprávění), ale také vysvětlit, co úryvek prozrazuje o tehdejší společnosti. Homérův text nám ukazuje, jaké hodnoty byly důležité pro antické Řeky - odvaha, záchrana cti, atd. Ve Francii žákům vysvětlujeme, že na Homérových textech se v antice děti učily číst, jsou to tedy příběhy, které znaly zpaměti a vychovávaly se zároveň k tomu, aby respektovaly výše zmíněné hodnoty. Co se týče Bible - zvolené úryvky vždy odpovídají problematice, takže se nejedná o náhodně zvolené příběhy. Problematika může být "Proč je Jeruzalém posvátné místo pro všechny Židy?" Tuto kapitolu jsem začala písní "Jeruzalém ze zlata" (Jerushalaim shel zahav, existuje v hebrejské verzi na Youtube), která opěvuje krásy svatého města. Pomocí úryvků z Bible jsem žákům vysvětlila dlouhou cestu Hebrejců do Země zaslíbené. Kromě kapitol, které jsou postaveny na vyprávění příběhu, ať už na základě převyprávění nebo historického pramenu, jsou pak historické prameny, které mi přijdou naprosto nevyhnutelné. Inspiroval jste mě tím k dalšímu příspěvku...

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.