Bez problematiky hodina dějepisu nemá smysl

Co je vaším prvním krokem, když připravujete hodinu dějepisu (či zeměpisu)? Francouzský učitel se nejdřív zamyslí nad problematikou. Je to pouze jedna jednoduchá věta, ale na její formulaci stojí a padá celá hodina. Jinak řečeno jde o hlavní nebo vůdčí myšlenku celé hodiny. Podle ní učitel vybírá historické prameny, které jsou v hodině rozebrány a zápis do sešitu by měl být odpovědí na problematiku. V praxi je díky problematice hodina mnohem zajímavější jak pro žáky, tak pro učitele. Uvedu konkrétní příklad na učivu starověkého Říma, které jsem minulý týden probírala v 5. třídě ZŠ.

Nevím přesně, jak se toto učivo probírá u nás, ale podle francouzských osnov mají žáci umět „rozpoznat hlavní památky Říma v 1. století n.l.“ a také vysvětlit, že „tyto památky se soustředí ve středu města a jejich prostřednictvím dává císař na odiv svoji moc“. Pokud by učitel splnil jen první část pokynů, byla by hodina neskutečně nudná. Abych tuto první část splnila, jako první úkol jsem po žácích chtěla rozpoznat jednotlivé památky Říma na základě tohoto dokumentu:

Přišlo mi to ale hrozně nezáživné a vůbec jsem do učení této kapitoly neměla chuť. Připadalo mi, že je to příliš popisné a že k takovému úkolu ani žáci učitele nepotřebují. Pak mi došlo, že této popisné části je třeba věnovat jen menší část hodiny a soustředit se především na odpověď na problematiku – „Jakým způsobem tyto památky vyjadřují moc císaře?“

Aby se na tuto otázku dalo odpovědět, je lepší zaměřit se na rozbor pouze několika památek, na kterých jsou tyto záměry dobře vidět. Je jím například triumfální oblouk. Původně mají oblouky připomínat vítězství v bitvě, ale postupně se z nich stávají spíše památky k oslavě císaře. Jako příklad jsem použila oblouk císaře Vespasiána, který r. 70 n.l. potlačil židovské povstání a zničil jeruzalémský chrám. Triumfální oblouk tedy v centru Říma připomíná císařovu vojenskou moc. V horní části oblouku je tento nápis:

SENATVS POPULVS QUE•ROMANVS
DIVO•TITO•DIVI•VESPASIANO•AUGVSTO VESPASIANIE

V překladu „Senát a římský lid božskému Titovi Vespasiánu Augustovi, synu Vespasiána„. Můžeme tedy po žácích chtít, aby podtrhli slova, která ukazují, že císař měl moc také v církevní oblasti.

Poté stačí ukázat žákům několik fotek konkrétních římských památek, například Marcellovo divadlo či Caracallovy lázně a zeptat se jich, proč dávali císaři památkám svá jména. Na příkladu Kolosea pak lze vysvětlit, že císař musel lidu zajistit „chléb a hry“. Já jsem pak žákům přečetla citát od římského básníka Juvenala, kde vysvětluje význam chlebu a her pro Římany.

Na konci hodiny učitel odpoví na problematiku: Římské památky připomínají jednotlivé složky císařské moci. Celé město je vystavěno tak, aby oslavovalo panovníka během jeho vlády, ale také po smrti.

Podle osnov má učitel dále vysvětlit pojem „romanizace“ a ukázat, jak se vzor Říma rozšířil i do dalších měst říše. Učitel pak vybere jedno z Římany založených měst v západní Evropě (Arles nebo Nîmes v dnešní Francii) nebo v severní Africe (Kartágo nebo Leptis Magna) a ukáže žákům, jak se dá poznat, že se jedná o město římského původu. Studium památek Říma tak získává další smysl – na základě plánku jiného města žáci zjistí, že jsou v něm stejné památky jako v hlavním městě a že Řím tak šíří svůj vliv a životní styl po celé říši.

Na závěr ještě obrázek akvaduktu „Pont du Gard“, který umožní zpestřit výuku: obrázek z komiksu Asterix a Obelix. V bublině je následující text: „Se svými moderními stavbami nám ti Římané hyzdí krajinu“.