Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Zkoušení, do kterého se zapojí celá třída

Jak zapojit do ústního zkoušení na začátku hodiny celou třídu? Zvolila jsem následující způsob: na každou hodinu si mají žáci přečíst učivo z minula a připravit k němu tři otázky (na SŠ je možné chtít třeba 5 otázek).

Tato metoda má následující výhody:

- žáci jsou nuceni přečíst si učivo z minulé hodiny, aby si mohli připravit otázky

- připravit otázky je schopný i ten nejslabší žák, „přinejhorším“ může zopakovat otázky, které učitel položil v hodině

- otázky zkoušenému kladou žáci sami, jejich formulace je často jednodušší než formulace učitele a pro zkoušeného může být srozumitelnější

- učitel vidí, co si žáci z minulé hodiny odnesli a má zpětnou vazbu (viz níže možnost upřesnění učiva, které bylo špatně pochopeno)

- žáci se učí formulovat otázku, která dává smysl (a uvědomí si, že když se zeptají „Jak dopadla bitva mezi Řeky a Peršany?“, vyvolaný žák nemůže odpovědět, protože je třeba upřesnit, o kterou konkrétní bitvu se jedná)

- učitel si může chvíli vydechnout, jelikož během zkoušení není středem pozornosti, a může načerpat síly na zbytek hodiny

Na základě popsané výuky o významu církve pro středověkého člověka (viz. http://dejepis1zemepis.blogy.rvp.cz/2011/12/15/vyznam-cirkve-pro-stredovekeho-cloveka/) se žáci 6. třídy například zeptali:

- Co je to tympanon?

- Kde můžeme najít tympanon?

- Co je zobrazeno na tympanonu? V hodině jsme popisovali tympanon kostel v St-Lazare d’Autun, kde je zobrazen poslední soud. Díky této otázce jsem si uvědomila, že jsem dostatečně nezdůraznila, že toto je pouze jeden příklad z mnoha. Někteří žáci si z hodiny odnesli to, že na tympanonech všech kostelů je zobrazen poslední soud. Zkoušení mi tedy dalo příležitost poopravit výklad z minula a vysvětlit žákům, že takto položená otázka nemá smysl. Tazatel měl za úkol otázku upravit, aby se na ni dalo odpovědět a po chvíli přemýšlení se zeptal: Co je zobrazeno na tympanonu kostela v St-Lazare d’Autun?

- Proč je spasení tak důležité v životě křesťanů? Takovou otázku položí většinou žáci, kteří nad učivem opravdu přemýšlí.

Na začátku hodiny učitel vyvolá jednoho žáka, který jde k tabuli a ostatní si otevřou sešit, kde mají připravené otázky. Žáci se hlásí se a učitel vyvolá ty, kteří mají položit otázku svému spolužáku. Je také možné nechat na vyvolaném žákovi, ať si sám vybere, kdo mu má položit otázku. Správnost odpovědi pak zhodnotí žák, který otázku položil (na začátku je potřeba žákům vysvětlit, že musejí znát odpověď na svou vlastní otázku…) a přidělí zkoušenému body, maximálně 2 za každou otázku. Já nechám žáky položit 5 otázek, kolega 10 otázek, to už záleží na učiteli.

Dosažený počet bodů zapisuje jiný žák na tabuli. Můj kolega dokonce používá metodu, že jeden z žáků píše body zkoušenému přímo do sešitu a nakonec je sám spočítá. Můj kolega nekontroluje, jestli počítal správně a prý se mu ještě nikdy nestalo, že by žáci podváděli. Pokud je položená otázka obzvlášť dobře formulovaná nebo promyšlená, je možné dát malou známku i autoru otázky.

Mimochodem zkoušení probíhá ve francouzských školách nejčastěji písemnou formou. Ústní zkoušení na začátku každé hodiny nebývá pravidlem. Někteří učitelé mají dokonce pocit, že je to pro žáky trauma a v případě, že látku neumí, také nepříjemné ponižování před celou třídou.


    hodnotili 4 uživatelé

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    V souvislosti s ústním x písemným zkoušením mě napadla otázka z trochu jiného soudku - jsou ve Francii (případně jak) zohledňováni žáci s poruchami učení. Pracuje se s nimi jinak?

  2. avatar

    Při výuce češtiny na gymnáziu používám už dlouho velmi podobný model - říkám mu vznešeně kolokvium - a mohu takový způsob opakování jen doporučit. Žáci vědí, že aktivní vstup dojde ocenění, a dávám jim vždy čas se na kolokvium připravit (oznamuji jej dost dopředu). Debatu obvykle zahajuji sám položením nějaké méně obvyklé otázky provokující problém (Proč zpívá ve Fidlovačce píseň Kde domov můj? zrovna slepý pouliční zpěvák?). Hodnocení získávají podobně, jak o tom píše kolegyně Zuzka. Ti, kteří raději píší, dostanou prostor jindy - ale debatu slyší a jsou v ní. Tzv. zkoušení u tabule (jeden vyvolený mluví s pedagogem) nepraktikuji vůbec.

  3. avatar

    Žákům s poruchami učení může ministerstvo přidělit tzv. AVS (auxiliaire de vie scolaire), tedy jakéhosi pomocníka. Ten chodí s žákem do hodiny a pomáhá mu dělat úkoly zadané učitelem. Tyto pomocníky většinou mají tělesně postižení žáci, u ostatních vše záleží na finančních možnostech ministerstva. Já mám letos ve třídě žáka, který měl loni přiděleného AVS, ale letos na něj nebyly peníze. Výsledek je takový, že nemám vždy čas, abych mu všechno dvakrát vysvětlila a jelikož zadání nerozumí, nudí se a začne vyrušovat ostatní. Takže je to trochu začarovaný kruh. Na školeních nám radili, jak individuálně přistupovat k žákům s poruchami učení - při písemce je možné dát jim podrobnější zadání, aby pro ně bylo vypracování jednodušší, je ale potřeba zohlednit to ve známce. Když jsem se ptala kolegy, jestli to v praxi provozuje, tak mi řekl, že při současném úvazku a počtu žáků ve třídě na tento individuální přístup vůbec nemá čas...

  4. avatar

    Ráda slyším, že na GML je model učitel se ptá/žák odpovídá také přežitkem. Mně tuto metodu poradil kolega s dlouholetými zkušenostmi a musím přiznat, že samotnou by mě to vůbec nenapadlo, byla jsem zvyklá na klasický styl zkoušení. Není špatné udělat ze zkoušení debatu mezi žáky. To jde ale asi spíš na gymnáziu, moji šesťáci jsou zatím tak ztřeštění a neschopní poslouchat ostatní, že by to špatně dopadlo. Učitel si žáky holt musí vychovat k obrazu svému.

  5. avatar

    Žáci mají tendenci klást velmi jednoduché otázky (kolega to nazval "kvíz"). Je tedy dobré, aby poslední jednu nebo dvě otázky položil učitel a aby žáka donutily zamyslet se. V ideálním případě poslední otázka shrne to, co si měli žáci odnést z minulé hodiny a umožní plynulý přechod k novému učivu.

  6. avatar

    Tuto metodu jsem vyzkoušela loni v 6. třídě na ZŠ. Často se stávalo, že když žák neznal odpověď, zkoušení trvalo hodně dlouho. Letos učím na gymnáziu a používám tento způsob zkoušení v 1. ročníku, jedná se o velmi dobrou třídu. Vše je hotovo velmi rychle, asi by bylo dobré ztížit podmínky. Je tedy potřeba vše upravit podle věku a úrovně žáků - počet otázek a pokyny (jestli se mají žáci ptát pouze na definice, nebo také na "přemýšlecí otázky").

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.