Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Březen 2011

Jak učím žáky pracovat s informacemi

V předchozím příspěvku jsem zmínila, jak vypadá dizertace v dějepisu. Zamýšlím se nyní nad tím, jak na toto cvičení žáky nejlépe připravit – jak je tedy naučit pracovat s informacemi, které se dozví během výuky. Probíráme zrovna francouzskou revoluci a jako příklad mi poslouží klasické téma „Francouzi a monarchie od r. 1789 do r. 1793„. V hodině jsme probírali chronologii událostí.  Nešlo ale o to vyprávět, jak se co stalo, vždy jsem kladla důraz především na význam konkrétní události pro další politický vývoj. Dizertace na toto téma je příležitostí vysvětlit politický vývoj prvních čtyř let revoluce a odpovědět na otázku (čili problematiku): Proč v roce 1793 monarchie již není pro Francouze akceptovatelný režim? Jinak řečeno jak je možné, že Francouzi, pro které král představoval zástupce Boha na zemi, ho o čtyři roky později poslali na popraviště? Účelem dizertace tedy je ukázat, jak se proměnil vztah Francouzů k monarchickému zřízení.

Celý příspěvek »


Zkoušeli jste v dějepisu analyzovat hymnu nebo třeba divadelní hru?

Účastním se letos různých školení a nestačím se divit, jak obrovské jsou možnosti různých aktivit v hodinách dějepisu. A zároveň přemýšlím, jak je aplikovat na české dějiny.

Tak třeba: ve výuce o francouzské revoluci se dá žákům pustit jejich národní hymna Marseillaisa. Za spolupráce učitele hudební výchovy se dá rozebrat jak hudební stránka (snadno zapamatovatelná melodie, doprovod k pochodu, protože je to hudba určená pro masy), tak text (bojovné výrazy, pro dnešek až příliš…).

To stejné by se dalo podniknout s českou národní hymnou – už jste to zkoušeli? Kdysi jsem měla na univerzitě přednášku, kde profesor dělal typologii národních hymen středoevropských zemí a dospěl k závěru, že mají buď bojovnou (polská) nebo vlasteneckou tematiku opěvující krajinu (česká), z toho by se dalo vyjít.

Celý příspěvek »


Podle francouzských osnov má učitel dějepisu vysvětlovat smysl dějin

Francouzské osnovy kladou důraz na to, že se učitel nemá snažit podat vyčerpávající výklad všech událostí, ale vybírat z nich to, co je podstatné a dávat jim smysl.

V prvním ročníku gymnázia se například učí antické Řecko (5. a 4. století před Kr.). Osnovy upřesňují: „Dělat výčet různých statusů obyvatel Atén v 5. století nemá smysl. S jejich pomocí učitel musí žákům vysvělit politický život v Aténách. Další cíl při probírání tohoto učiva je občanský: ukázat, že demokratický režim v Aténách byl zdrojem polemik mezi jednotlivými aktéry. Účelem tedy není srovnat antickou demokracii s tou dnešní (a zdůraznit, jak je ta antická nedokonalá), ale vysvětlit, že koncept demokracie si každá společnost vytváří po svém za využití ideologických prostředků, které má k dispozici.“

Jako druhý příklad uvedu pokyny k výuce velké francouzské revoluce. Učitel má na celou revoluci cca 8 hodin, což je relativně málo vzhledem k tomu, že se jedná o velmi důležité a zároveň komplikované období. Osnovy tedy radí toto:

Celý příspěvek »


Žáci by měli umět nejen popsat, ale hlavně interpretovat dokument

Jaké má ve výuce dějepisu a zeměpisu místo dokument? Ve Francii se žáci učí na základě dokumentu (v dějepisu historického pramene) historii sami vytvářet. Ve francouzských učebnicích jsou velmi často dvojstránky s několika dokumenty, u nich otázky a nakonec shrnující otázka. Výklad ale nikde – to, co si má žák zapamatovat, si musí napsat do sešitu sám na základě dokumentů.

Je tedy velmi důležité umět tyto dokumenty nejen popsat, ale také interpretovat. Uvedu příklad obrazu, který se dá využít při výuce velké francouzské revoluce: nedokončená malba slibu třetího stavu v míčovně z 20. června 1789 (slíbili, že se nerozejdou, dokud nevypracují pro Francii ústavu) od malíře Davida.

Celý příspěvek »


Francouzské „hors sujet“ aneb vzpomínky na francouzské gymnázium v Brně

Tentokrát trochu osobnější příspěvek: jak jsem se dostala k učení dějepisu ve Francii. Byla to opravdu dlouhá cesta a ještě dnes se občas divím, jak jsem se tady vůbec ocitla. Ve čtrnácti jsem ještě neuměla francouzsky ani slovo a dnes, o patnáct let později, učím ve francouzštině dějepis a zeměpis. To všechno díky bilingvní francouzsko-české sekci gymnázia Matyáše Lercha v Brně. Těchto sekcí je v ČR několik (Olomouc, Tábor, Praha, atd.) a výhodou je, že maturitu uznávají francouzské univerzity, takže je potom možné jít studovat vysokou školu ve Francii bez jakýchkoli dalších jazykových zkoušek. Tak jsem se ocitla v Paříži na Sorboně a když se roku 2009 otevřel pracovní trh pro nové členy EU, mohla jsem zde udělat učitelský konkurs.

Ale zpět k brněnskému gymnáziu: tento systém je úžasný v tom, že dává žákům možnost být bilingvní ve francouzštině. Cílovou skupinou jsou „normální děti“ tedy ne děti diplomatů, politiků (jako třeba dcera Petry Buzkové) nebo jiných VIP lidí. A co víc, můžou zde studovat také žáci, kteří francouzsky vůbec neumí, čímž se rozšíří okruh dětí, kteří se rozhodnou tento jazyk studovat. V opačném případě by byly upřednostněny děti francouzsky mluvících rodičů, tady ale mají jedinečnou možnost i ti, kteří s Francií zatím vůbec nepřišli do styku.

Celý příspěvek »


Dizertace v dějepisu

Mám pocit, že u nás je dizertace v dějepisu novinka – minulý týden jsem byla jako lektorka na školení učitelů moravskoslezského kraje organizovaném KVICem. Tam jsem prezentovala právě dizertaci a učitelé mi říkali, že toto cvičení neznají.

Ve Francii je považována za nejtěžší typ písemky. Nedávno mi inspekce řekla, že mí žáci musí víc psát, jinak že se jedná o pouhé opakování informací a že tedy mám „přitvrdit“ právě tím, že budu dávat dizertace, které trvají až tři hodiny. Někteří mí kolegové dávají žákům jako písemku pouze tento typ cvičení, aby je připravili k maturitě. Dizertace je těžší než komentář dokumentů, protože ten se dá „okecat“, žák může použít informace z dokumentu. V dizertaci má pouze zadání, sedí před prázdným listem papíru – musí  tedy použít své vlastní znalosti a nemůže je odnikud opsat.

Jak vypadá konkrétně dizertace na téma „Šíření nových myšlenek v Evropě v 15. a 16. století“ – od žáků očekávám zhruba toto:

Celý příspěvek »