Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

„Případové studie“ v zeměpisu

Francouzský zeměpis používá induktivní metodu výuky: na začátku kapitoly je vždy „případová studie“, ve které žák analyzuje konkrétní příklad, který pak zobecní a odvodí z něj teoretické znalosti.

Dnes jsem se zúčastnila školení, kde jeden kolega velmi výstižně popsal cíl případových studií ve francouzském zeměpisu. Pro upřesnění se ve francouzských školách začala tato metoda používat roku 2002 na 2. stupni ZŠ a dnes se pro velký úspěch rozšířila na všechny třídy a na všechny předměty.

Jak tato metoda vypadá v praxi v zeměpisu? Letošní program prvního ročníku gymnázia zní „Udržitelný rozvoj“. První kapitola se nazývá „Nasytit lidstvo“ a zabývá se tím, jak čelit čím dál větším potřebám lidí, jejichž počet neustále stoupá. Jelikož každá kapitola začíná právě případovou studií, od žáka se nevyžadují vůbec žádné znalosti. Já jsem si vybrala příklad Brazílie s následující problematikou: „Brazílie je nazývána světovou farmou, ale zároveň 10% jejích obyvatel trpí hlady. Jak můžeme vysvětlit tento paradox?“ Tato studie bude rozdělena do dvou částí:

I – Miliony Brazilců trpí hlady na „světové farmě“

II – Jak zmírnit tyto rozdíly?

To vše za pomoci různých dokumentů – především map, statistických údajů, ale také textů či reklamních plakátů.

Z této studie si tedy žák odnese pár znalostí, ale především SCHOPNOSTI, které pak bude schopný aplikovat jinde. Jako písemku učitel zadá studii jiné země, o které ve výuce vůbec nebyla řeč – po Brazílii může přijít například Indie! To mi přijde jako výsměch jakémukoli memorování faktografických znalostí. Žák tak má prokázat, že pochopil, jak postupovat. Podle slov mého kolegy mu tak dá učitel klíč k pochopení celého světa – tento typ analýzy pak umožní žákovi zopakovat stejný postup na jakoukoli zemi. Stejný model se samozřejmě nedá „nalepit“ na všechny země světa, ale minimálně na rozvojové státy.

Upřímně řečeno jsem po tomto vysvětlení zůstala trochu „paf“, ale těším se, až si to vyzkouším v praxi.


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Zuzano, já se na to taky velice těším, až o tom napíšete. Zajímá mě, za jak asi dlouho, tj. za kolik těch "nácviků" zobecňování se tomu žák naučí. Někdo k tomu má povahu a půjde to hned. Ale vidím dnes a denně ve školách tolik lidí, kteří pořád chtějí doslovné návody, a ne obecné principy - a jsou to děti i jejich učitelé! Hádám, že to je proto, že nejsou ve zobecňování zkušení, a proto jim pak nejde ani to uplatnění zpátky do nové konkrétní situace? Ty znalosti totiž jsou potřebné: aby pod zobecněným poznatkem (např. "bohatší zákazníci z vyspělých zemí ovlivní výši ceny výrobku, takže chudý výrobce si ho sám neůže pak dovolit") vyvstalo žákovi několik případových situací: "no ano, tak je to vlastně s kávou v Jižní Americe, nebo s diamanty v Jihoafrické republice, nebo s kozím sýrem u nás..."

    A myslím, že teprve tohle je ta úplná zkušenost, která umožní žákovi zpětně uplatnit obecné poznání v nenazkoušených situacích. (A podle PISA české děti právě tohle moc neumějí! Asi proto, že se ve škole dozvěděly tu poučku a k ní pár faktů, a to obé si zapsaly a naučily se to říkat zpaměti. "Slovesa říkají, co věci a osoby dělají, co se s nimi děje - dělá, zraje, visí, padá, hnije..." A pak narazí na "hnijící jablko" a hned usoudí, že je to sloveso, protože správně vědí, že se s ním děje to, že hnije. A ve fyzice nebo dějepise to bude podobné.)

    Nemáme asi mluvit proti memorování mnoha faktů, ale hlavně proti tomu, že když se s nimi ve škole pracuje, jsou málo používány jako případové studie k zobecnění nebo k vyřešení. Tohle nevyužívání je ten pedagogický malér, ale to uniká mnoha učitelům proto, že rozumějí námitkám proti memorování tak, jako by děti s fakty vůbec pracovat neměly. Naopak! Více faktů! - Ale právě jen tolik, aby se do výuky vešlo právě to operování s nimi.

    Pak asi kdekdo pochopí, že jde o to, aby se fakty nevytlačovalo z výuky porovnávání a kontrastování, analyzování a posuzování a formulace zobecněných závěrů a jejich uplatnění na nové případy. A teprve z toho vyplývá, že prostě nemůžeme chtít ve škole říct dětem o každém americkém státě a o každém zvířátku a o každém slavném spisovateli a tak pořád dokola. Říct se to dá rychle, ale stejně rychle se to žákovi z mozku hned odpaří!

    Tak do toho!

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.