Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Mají žáci v zeměpisu luštit křížovky nebo se učit chápat současný svět?

Marně hledám materiály pro výuku zeměpisu ČR vybízející k přemýšlení. Různé portály nabízejí jen samoúčelné křížovky a umělé texty, nad kterými by usnul snad i ten nejmotivovanější student: „Brno je historickým centrem Moravy. Je důležitou dopravní křižovatkou, významným kulturním i průmyslovým centrem.“ Které větší město dnes není dopravní křižovatkou, kulturním a průmyslovým centrem?? A které město tímto centrem není minimálně od průmyslové revoluce? Podle našich zeměpisných učebnic to vypadá jako by se zeměpis naší země za poslední staletí vůbec nezměnil!

Také slovní zásoba těchto textů není zrovna květnatá. V odstavci o osmi větách zmíněného zeměpisného textu o jižní Moravě najdeme šestkrát sloveso být, dále obohatíme svoji slovní zásobu o slovesa pořádat, ležet a těžit, toť vše! Nechci nijak zpochybňovat výročí 2.500 DUMu, možná by ale stálo za úvahu, co lidstvu přinese 2.500-tá zeměpisná křížovka či výše popsaný text. Otázkou také je, zda má škola vychovávat úspěšné luštitele křížovek nebo mladé lidi, kteří se budou zajímat o současnost a které škola intelektuálně vybavila tak, aby tu současnost také pochopili.

Podle slov jednoho alternativního učitele vypadá český zeměpis jako zestručněná wikipedie. Mně připomíná začátečnické hodiny angličtiny, na kterých se člověk učí: „In the picture, there is: …“. Obdobně se praví v učebnicích zeměpisu: „Na jižní Moravě je… a je tam ještě… a je tam taky…“. Podle zmíněného zeměpisáře je stav didaktiky zeměpisu (existuje vůbec něco takového?) ještě horší než u dějepisu z několika důvodů: zeměpisářů ze méně (souhlasím) a věda je méně mediálně zajímavá a společensky významná. S druhým důvodem úplně nesouhlasím, protože veřejnost má představu, že umět zeměpis znamená vědět, kde co leží. Z tohoto pohledu je pravda, že zeměpis vedle dějepisu nemá šanci. U dějepisu projde alespoň klasický argument, že dějiny vysvětlují současnost, ale k čemu je tedy v dnešní době zeměpis, když si každý může během několika vteřin „vygooglovat“, kde co leží a nemusí tyto znalosti nosit v hlavě? Právě zde je jádro problému: sami zeměpisáři musí společnosti dokázat, že jejich věda je víc než jen „kde co leží“ a že má co říci o současnosti.

Uvedu příklad. Co takhle pojmout kapitolu o jižní Moravě dynamicky a představit ji třeba ve světle přeshraniční spolupráce s Vídní a Bratislavou? A oživit text analýzou současného problému dálnice mezi Brnem a Vídní? Můžeme zároveň připomenout historii její předchůdkyně „Hitlerovy dálnice“, ukázat žákům pár fotografií pilířů, které po ní dodnes zbyly, doplnit mapou a připojit novinový článek o současném jednání o definitivní trase dálnice (viz článek ve francouzštině http://www.regard-est.com/home/breve_contenu.php?id=973). Prováže se nám tak zeměpis s dějepisem a s aktuálním děním.

K tomu by asi bylo potřeba znovu definovat nejen osnovy, ale také klíčové kompetence. Mají žáci umět luštit křížovky a učit se nazpaměť wikipedii nebo studovat mapy, srovnávat dokumenty, kreslit tematické mapky a vidět v zeměpise předmět, který nám umožnit pochopit prostor, ve kterém žijeme?


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Na položenou otázku bych osobně odpověděla jednoznačně - učit se chápat současný svět. Současně ale cítím za nezbytné podotknout, že bez základních zeměpisných znalostí (ono nepopulární kde co leží) to nepůjde. Budete-li se chtít zapojit ve společnosti do diskuse např. o situaci na Haiti, omluvíte se na moment a poběžíte si polohu Haiti "vygooglovat"? Určitě ne.
    Zeměpis by neměl být ani o luštění osmisměrek a křížovek, ale přesto musím vzkázat jejich autorům v DUM - díky za ně! Mnohé z nich jsou kvalitní, nutí žáky pracovat s různými mapami a informace interpretovat, takovými je pak možné z části nahradit zápis, jsou dobré při krátkém opakování a ze zkušenosti můžu říct, že do jejich luštění se nadšeně zapojují i žáci slabší nebo ti, které jinak nezajímá téměř nic.
    Mojí největší ambicí v zeměpisu je dovést žáky k pochopení světa - proč jsou v různých regionech konflikty, co brání jejich vyřešení, odkud pramení odlišné chování lidí jiných kultur... A pak žáka, který svět chápe, pošlu na zeměpisnou olympiádu, odkud se vrací zklamaný a rozladěný, protože nebyl schopen bez atlasu uvést 5 přítoků Volhy.

  2. avatar

    Souhlasím s Vámi, že minimální faktografické znalosti jsou nutné. Právě přemýšlím nad tím, jak je zařadit do písemek, protože francouzská metoda občas přehání. Výsledek toho je, že mi žáci minule řekli, že neví, co se mají učit, protože v písemkách je tolik přemýšlení nad novými dokumenty, že nemají místo na použití faktografických znalostí. Myslím si, že nejlepší je právě propojit českou a francouzskou metodu, nechci nekriticky propagovat jen tu francouzskou. V příští písemce v zeměpisu o problémech kvůli nedostatku vody ve světě bych proto chtěla v první části dát žákům vyplnit slepou mapu a teprve v druhé dát přemýšlecí otázky.
    Musím ale nejdřív zjistit, jestli to ve Francii není zakázané... podle oficiálních pokynů nemáme učit žáky pouze holá fakta - například učit pokřtění franského krále Chlodvíka r. 496 je nesmysl, protože si pod tím nic nepředstaví a informaci hned zapomene.
    Další příklad: na konci listopadu jsem měla ve třídě návštěvu inspekce - vše v pořádku, ale mám prý klást během hodiny otázky, které více vybízejí k "zeměpisnému přemýšlení" a ne pouze znalostní otázky... a to jsem se neptala na žádná čísla či holé údaje! To, co já považuji za "přemýšlecí otázku" je tedy podle inspekce ještě příliš faktografické!

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.