„Geografové zkoumají planetu Zemi a snaží se pochopit, jak lidé žijí a působí na krajinu„, tak vysvětluje žákům prvního stupně cíl zeměpisu učebnice nakladatelství Magnard. Tím je řečeno mnohé, české učebnice totiž zdůrazňují především nutnost ZNÁT svoji zemi.
Ve Francii staví středověký hrad pomocí metod ze 13. století
Na jih od Paříže se nalézá středověké staveniště, kde řemeslníci budují před očima návštěvníků hrad Guédelon. Při stavbě se používají výhradně dobové materiály a stavební postupy ze 13. století. Tedy žádné stroje, ale středověcí řemeslníci odění do dobových kuten: najdeme zde například lamače kamenů, provazníky či košíkáře.

Ve francouzském dějepisu se učí jen vybraná témata
Francouzské osnovy nemají ambici probrat vše, co se stalo od pravěku po současnost. Probírají se pouze vybrané úseky dějin, ty se navíc pravidelně mění. Do letošního roku se například v 2. ročníku gymnázia probírala průmyslová revoluce a civilizace od 19. století do roku 1939. Od příštího roku se program mění, bude se probírat svět dělníků. Žáci se tedy budou učit o stejném období, ale očima někoho jiného, trochu ve stylu nedávné publikace Z dějin české každodennosti Mileny Lenderové a dalších autorů.
Mají žáci v zeměpisu luštit křížovky nebo se učit chápat současný svět?
Marně hledám materiály pro výuku zeměpisu ČR vybízející k přemýšlení. Různé portály nabízejí jen samoúčelné křížovky a umělé texty, nad kterými by usnul snad i ten nejmotivovanější student: „Brno je historickým centrem Moravy. Je důležitou dopravní křižovatkou, významným kulturním i průmyslovým centrem.“ Které větší město dnes není dopravní křižovatkou, kulturním a průmyslovým centrem?? A které město tímto centrem není minimálně od průmyslové revoluce? Podle našich zeměpisných učebnic to vypadá jako by se zeměpis naší země za poslední staletí vůbec nezměnil!
Jak vypadají francouzské zkoušky na učitele dějepisu a zeměpisu
Ve Francii učiteli nestačí „odkroutit si“ pět let na VŠ. Musí k tomu ještě složit učitelskou zkoušku, což může trvat rok, v horším případě také dva, tři, čtyři… Což znamená, že zájemce o učitelskou pozici nestuduje jen pět let, ale často mnohem déle. Je to zároveň trochu riskantní, protože nikdo neví, jestli se mu povede zkoušku složit a jestli tedy měsíce intenzivní přípravy a roky vysokoškolského studia nebudou k ničemu. Možná je to tak schválně – cesta k učitelství je dlouhá, a proto se po ní vydají jen ti, kdo opravdu chtějí dělat toto povolání…
První světová válka: materiály k výuce
Francouzská Dokumentační knihovna dějin nové doby (BDIC) zveřejnila na svých stránkách pedagogické materiály k výuce první světové války – každodenní život na západní frontě: http://www.bdic.fr/index.php?option=com_content&view=article&id=199&Itemid=249
Jak učit Velkou Moravu: návrh k diskuzi
Je pro žáka důležité, aby si zapamatoval jména všech velkomoravských knížat nebo aby pochopil, proč dnes píšeme latinkou a jiní Slované cyrilicí? Přikládám návrh zpracování učiva o Velké Moravě a předpokládám, že si najde zastánce i odpůrce. Zajímal by mě názor historiků i nehistoriků. Hlavní důraz kladu na aktivní účast žáků a na to, jak minulost vysvětluje současnost.
Jak vypadá francouzská učebnice zeměpisu
Francouzský zeměpis si libuje v rozebírání protikladů a podle toho také vypadají učebnice. U českých učebnic se mi zdá, že je tento předmět příliš statický podle pravidla, že zeměpis je o tom, kde co leží. Myslím si, že dynamičtějším přístupem a větším propojením s aktuálním děním se z něj může stát úplně jiný předmět, který umožní žákům lépe pochopit dnešní svět. Proto jsou ve Francii součástí výuky nejrůznější mapy a články z tisku.
Otázkou ovšem je, jestli se prostřednictvím tohoto portálu dá navázat kontakt také s českými zeměpisáři jako to bylo v případě učitelů dějepisu…
Jak vypadá francouzská učebnice dějepisu
Dobrá učebnice je podle mě základ. U nás se mi zdá, že je často jen zestručněnou encyklopedií, kde se sem tam objeví nějaká ilustrace nebo dokument, který ovšem ve vlastní výuce nemá většinou místo. Francouzské učebnice jsou graficky velmi dobře propracované a jejich účel je přimět četnými otázkami žáka k tomu, aby samostatně přemýšlel. Pravidlem je také to, že každý dokument musí být žákem okomentován, jinak nemá v učebnici co dělat.
Chtějí čeští pedagogové učit jinak? Jak se učí dějepis a zeměpis ve Francii
Před pár lety jsem vyprávěla jedné povolané osobě z Asociace učitelů dějepisu o francouzské metodě výuky dějepisu a zeměpisu. „Víte, to je sice moc hezké, ale u nás by nikdo nechtěl a ani neuměl učit podle té Vaší metody,“ bylo mi řečeno. Proto se ptám: chtějí dnešní pedagogové (a konkrétně učitelé dějepisu a zeměpisu) učit jinak nebo jim současný systém vyhovuje?
Často se říká, že v českých školách je „stále kladen přehnaný důraz na faktografický výčet dat, nikoliv na rozvíjení samostatného myšlení a činnosti žáků“ (viz Doporučení MŠMT pro výuku dějepisu http://www.msmt.cz/ministerstvo/doporuceni-pro-vyuku-dejepisu-pro-organizatory-dalsiho-vzdelavani-pedagogickych-pracovniku). Co tedy podívat se, jak se vyučuje v zahraničí, dobré vzít a špatné nechat?


